Astrodom

Mikuláš pocházel z rodiny bohatého kupce s rybami, proto se stal patronem rybářů a námořníků. Staral se i o mosty a chránil proti povodni, dokud ho, po svém shození do Vltavy, v Čechách nenahradil Jan Nepomucký. Mikuláš se brzy stal biskupem a byl oblíbený už za svého života pro svou velkou štědrost. Po smrti svých rodičů rozdal všechen svůj majetek chudým, jak by to měl správně podle Bible biskup učinit. Ale zvyk mikulášské nadílky pochází z jiné legendy. Zchudlý otec tří dcer neměl na jejich věno, nemohl je tedy vdát. Poslal je do bordelu, aby si na věno vydělaly svým tělem. Mikuláš každé vhodil oknem do světničky v hampejzu měšec se zlaťáky, podle původní legendy zlatou kouli nebo zlaté jablko. Od té doby bývá Mikuláš zobrazován, jak stojí u tří zlatých koulí nebo je drží v rukou. Dívky už nemusely být nadále lehkými děvami a mohly se vdát. Proto je svatý Mikuláš patronem prostitutek. Dnes je nadílka však hlavně pro děti, to nejspíš pochází z legendy, kdy Mikuláš oživil tři mrtvé děti, které hospodský naložil do sudu a osolil na maso. Mikuláš neboli Nicolas, Niclaus, zkráceně Claus chodí v bílém či bíločerveném kněžském rouchu s biskupskou mitrou na hlavě a dlouhým, bílým plnovousem. Stal se, spolu se severským šamanem pojídajícím červené muchomůrky, předobrazem amerického Santa Clause, takže opět jsou Američané ovlivnění Evropou a ne my jimi. V předvečer svátku svatého Mikuláše, 5. prosince přichází z nebe na zem moudrý biskup v doprovodu anděla a čerta, dobra a zla a obchází stavení. Mikuláš, který byl za svého života váženým a spravedlivým soudcem a prý uchránil mnoho nespravedlivě odsouzených před popravou, znovu soudí, jestli bylo dítě celý rok hodné nebo ne. Samozřejmě se nejdříve zeptá rodičů i samotného dítěte, pak ho vyzkouší, jestli umí nějakou pěknou básničku, dříve modlitbičku. A potom rozhodne, zda si děcko zaslouží od anděla pamlsky a dobrůtky nebo postrašit čertem, ty nejzlobivější děti čert strčí do pytle. I pekelník je nakonec obdaruje, uhlím nebo bramborou. Pokud v kraji zrovna Mikulášský průvod nechodil nebo si je rodiče nemohli dovolit zaplatit, nechal Mikuláš svou nadílku za oknem. Mikuláš sice chodil pěšky ale existuje Santovi podobná povídačka, že Mikuláš na své cestě rozsypal sáně nebo nůši plnou sladkostí a kdo to najde, bude mít plno dobrot. Mnoho dětských neposedů běželo do tmy najít dobroty, ale samozřejmě nenašli nic a museli si počkat, až jestli je Mikuláš navštíví. Původně byla postava svatého Mikuláše i genderově vyvážena, protože někde chodila i Mikuláška, Mikulášova matička. Byla však mnohem přísnější, šlehala metlou na okno a sladkosti dávala málokdy. Byla tak neoblíbená, že nakonec úplně zanikla. V Rakousku a Německu Mikuláše doprovází mnohem strašidelnější druhové, Krampus a Perchta. Podoba Krampusů je děsivá i pro dospělé, jsou to ohromní hororoví čerti s obřími rohy, většinou přídodními pocházejícími z opravdových zvířat, masky jsou tak věrné, že Krampus vypadá skutečný. Pořádají se také průvody mnoha Krampusů a ten nejděsivější s nejvěrněji propracovanou maskou vyhrává. Krampus děti neodnášel do pekla, ale rovnou je pojídal, nebyl to totiž čert z pekla, ale spíše děsivé stvoření z lesa, být Krampusem bylo prokletí podobné vlkodlačímu, Krampus byl prý člověk, který se před Vánoci změnil v děsivou zlou bytost a na zimní slunovrat se proměnil zpět na člověka, ale vůbec si neamatoval, kolik dětí pozřel. Název Krampus prý může znamenat něco neživého, nelidského, a nebo z italštiny odkazuje k dlouhým drápům. Ani Perchta nebyla krásný zlatovlasý anděl s křídly, je to dobrý duch, dříve lesní a horský, jako Krampus, ale později splynul s Bílou paní. Původně byla šlechtična, která byla tragicky zabražděna, nejčastěji zazděna svým manželem. Tato krutá smrt jí nedovolila se s tímto osudem vyrovnat a tak dodnes její duch obchází hrad, který je stále jejím domovem a kde našla tak krutý osud. Perchta však nebyla zlá, nechce lidem ubližovat, je velmi nešťastná, tak jako za živa, i po smrti a dá se jí pomoci a vysvobodit ji. V průvodu s Mikulášem má děsivý vzhled, jaký měly dříve české Barborky, které chodily na svátek svaté Brabory místo Mikuláše, Perchta je oblečená od hlavy až k patě v bíllém a vlasy má zčesané přes obličej. Na děti je však hodná a obdarovává je sladkostmi, pohladí po vlasech, ale také umí dát přes zadek neposluchům. Přináší však požehnání zemi a dobrým lidem. Krampus i Perchta mají hluboké kořeny v pohanské mytologii, samozřejmě nechodili s Mikulášem, spíš komunikovali s pohanským šamanem. Perchty svým děsivým vzhledem konkurovaly Moraně, zimě, chtěly ji zastrašit, aby utekla pryč, svými meltičkami ji chtějí vyhnat, aby na zimní slunovrat se mohlo vrátit slunce a pomaličku se začalo navracet světlo a s ním i jaro.

      Symbolizuje kruh, věčný cyklus života, střídání světla a tmy, života a smrti, léta a zimy. Důležité je zapalovat ho proti směru hodinových ručiček. Pochází z pohanských rituálů uctívání boha Slunce, takže kruh, kolo, také smybolizuje jangového boha. Nastala temná část roku, noci byly dlouhé a světla málo, lidé zapalovali svíce a ohně, aby se aspoň v té tmě utěšili a připomněli si, že se světlo znovu vrátí. První adventní kalendář prý skutečně vznikl pro děti a byl denní. Nedočkavé děti se prý ptaly, za jak dlouho budou Vánoce, a tak jim tatínek dal na každý den jednu svíčku, aby si to uměly představit. Něco jako náš adventní kalendář s čokoládkami. Dnes máme 4 svíce, každá symbolizuje jednu adventní sváteční neděli. Uprostřed byla ještě jedna svíčka, bílá, která symbolizovala Ježíše Krista a zapalovala se vždy o Vánocích, až po narození Ježíška. Čtyři adventní svíčky mají být správně fialové, jako barva radostného čekání na Krista a stejnou barvu mají při adventních mších roucha kněžích. Někdy se třetí svíčka na stříbrnou neděli se jménem Přátelství dávala růžová. První adventní fialová svíčka na železnou neděli se jmenuje Naděje a symbolizuje naději, že světlo znovu přijde. Dnešní bronzovou adventní neděli se taktéž zapaluje fialová svíčka se jménem Mír, která ukazuje, že Spasitel přinese Mír všem lidem na zemi. Proto se o adventu, obzvláště dnes, mají konat milosrdné skutky a obdarovávat chudé a všelijak jinak pomáhat. Při zapálených svících se dříve rozjímalo a předčítala evangelia. Můžete také meditovat a přemýšlet a uspořádávat si myšlenky o svém životě a o tom, co pro vás znamená slovo Mír. K adventu se nehodí hádky, naopak by si měli lidé vycházet vstříc. V obchodech se prodávají adventní věnce s různými barvami svíček, které symbolizují Vánoce - nejčastěji jsou to svíčky zlaté a stříbrné. Bílou nic nezkazíme, ta všeobecně v magii a rituálech nahrazuje jakoukoli jinou barvu. Podle 3. adventní svíčky mohou mít všechny též růžovou barvu, protože ta, jako barva lásky, je vedle fialové též barvou Adventu. Oblíbená kombinace jsou červené svíčky spolu se zeleným jehličím, to je americká barva Vánoc přenesená podle postavy Santa Clause z reklamy na Coca-colu. Tato postava nese i prvky evropského Mikuláše, jehož roucho bylo bílo-červené, a severského šamana, který pil odvary z muchomůrky červené, dostával se do extáze a měl vize. Podle muchomůrky červené měl také červeno-bílý obleček.

První adventní neděle

     Je neděle prvního prosince, začíná poslední měsíc v roce a zároveň vánoční čas, dnes si křesťané připomínají příchod Ježíše Krista a pohané už se těší na narození světelného Boha, což je ve své podstatě jedno a to samé. Dnešní neděli se říká železná a na adventním věnci se zapaluje první fialová svíčka Neděje ve tmě. Také souvisí trochu s věšteckým dnem svatého Ondřeje, který byl včera, protože se první Adventní svíci též říká svíce Proroků, kterí předpověděli narození Ježíška. Pohansky to prostě znamená, že dnes je dobrý den na věštění, je dobré napsat si o výklad karet a nebo si vyvěštit sám, třeba z kávové sedliny. Lidé by si spolu měli sednout, popřípadě každý sám, a duchovně rozjímat, meditovat, kontemplovat a odpočívat. Má se nechat odpočinout jak tělo, tak mysl. Začíná Advent, což je postní očistné období, je dobré před koncem roku se trochu pročistit, například přestat jíst maso, sladkosti, pít alkohol, kouřit, prostě jak to kdo cítí, kde má nějakou škodlovou závislost, nemusí se dodržovat vše naráz, jen aby to udělalo dobře tělu a mohli jsme se soustředit na své myšlenky. Mnoho lidí se naopak honí za vánočními dárky a ve stresu horečně uklízí, i když by se naopak měli zklidnit. Úklid je dobrý, protože když máte kolem sebe ukllizeno, pomáhá to i utřídění mysli podle hesla jak vně, tak vevnitř. Stejně tak se o Adventu má myslet na naše blízké, ale i ty cizí chudé a nešťastné, odjakživa se v tuto dobu pomáhalo druhým, ať už finančně nebo třeba svou blízkostí a objetím. Z toho pramení zvyk nakupovat vánoční dárky, abychom udělali našim milovaným radost a ukázali jim, že na ně myslíme, ale není proč se někam honit a dělat si stresy, protože vánoční pohoda a blízkost milovaných je v tuto dobu cennější než uklizený dům, honosná výzdoba a drahé hmotné dary. I když samozřejmě koho by neudělala šťastným rozsvícená vánoční světýlka, a o tom to je, o radosti.

Čarovný den svatého Ondřeje

 

Poslední listopadový den má svátek Ondřej, pomalu nastává předvánoční očistné období adventu po bujarých oslavách principu smrti a koloběhu života v listopadu. Den svatého Ondřeje byl odpradávna zasvěcen věštbám, věštění, čarování. I když podle křesťanství smí věstit pouze bibličtí prorokové vyvolení Bohem a pokud jste se za ně ve středověku zkusili prohlašovat, byla velice úzká hranice mezi svatořečením a upálením na hranici. Ale i tak se věštění, převážně v adventním čase, udrželo od pohanských dob do současnosti.

 Den Ondřeje připadá letos na Sobotu, mystický den oslav zakončení Božího díla a také den, kdy se vzpomíná na mrtvé.

 

První apoštol

 Svatý Ondřej byl první z apoštolů, který následoval Ježíše Krista. Jelikož byl Žid, jméno Ondřej není jeho původní, ale zřejmě ho přijal při křtu. St. Andrew, Andreas, česky Ondřej, jako jeden z prvních křesťanů šířil svoji víru, evangelium (radostná zvěst), jak jim před smrtí Ježíš řekl. Za to však také, jako téměř všichni, zaplatil životem a zemřel mučednickou smrtí na kříži, ale na jiném, než se umíralo dosud, na kříži ve tvaru písmena X, od té doby se mu říká svatoondřejský kříž a je atributem svatého Ondřeje. Podle atributů poznáme na sochách a obrazech starých mistrů o jakého světce či světici se jedná. Ondřej má vždy za sebou onen X kříž a stal se tedy patronem všeho, co s tímto křížem souvisí. Mnoho erbů a dokonce i státních znaků nese ondřejský kříž, například Florida, Španělsko, Rio de Janeiro a Skotsko, jehož je dokonce patronem, stejně jako Ruska, Ukrajiny a Rumunska. I Velká Británie má na své vlajce svatoondřejský kříž, ačkoli na pozad klasického kříže. Také se pomocí ondřejského kříže zpevňovaly trámy. To potom nad stavením bděl sám svatý Ondřej, aby nespadlo při poryvu větru.

 Blíží se pomalu konec roku a celý advent i Vánoce bývají plné očekávání, věštění a hádání, co se stane  příští rok. Postupně se staré věštecké zvyky začaly provádět pouze o Štědrém dni, ale dříve Vánoce rozhodně nebyly pouze Štědrý večer. Naopak, začínaly první adventní nedělí, po 2. prosinci a věštby na příští rok odstartoval svatý Ondřej, jehož den je věštbám zasvěcen, ačkoli se o to sám svatý Ondřej nikterak nezasadil.  Svatý Martin jako osoba také sám o sobě nepřinášel sníh, ale už mu to nikdo neodpáře. Svatí se stanou symbolem nebo personifikovanými přírodními, vyššími silami. V polyteistickém náboženství byl pro každý jev či přírodní sílu jeden bůh a v křesťanství lidskou potřebu více božstev zastupují světci.

 

Patron lásky

Ondřej byl původně rybář, proto ho dnes vzývají rybáři, ale také se stal patronem nevěst. Dívky i ženy ho odjakživa prosily, aby se dobře vdaly. Na jeho svatý den se Ondřeje ptaly na mnohé otázky ohledně lásky, jak by mohly nějakou tu rybu v příštím roce ulovit do svých sítí. Tedy spíše dvounohýho rybáka. Každý má lití olova spojené se Štědrým večerem, ale to se právě lilo na Ondřejův den. Dívky věštily, kdo z okolních mládenců bude jejich milý podle toho, co jim tvar olova připomíná, třeba počáteční písmeno mužova jména nebo něco, co jej vystihuje, třeba sekera, dnes motorka nebo postava z oblíbené playstaion hry. Pokud o Vánocích plánujete lít olovo, tak určitě dnes. Můžete zkusit i další kouzla na lásku. Utrhněte venku větvičku, ideální je z třešně, švestky, jabloně či zlatého deště a zasaďte ji do květináče. Po té ji každý den zalévejte čistou vodou ze svých úst. Jakože si naberete vodu do pusy a pokropíte jí větvičku. Pokud do půlnoci Štědré noci větvička rozkvete, žena se vdá. Jestli se nemůžete rozhodnout, který muž je pro vás ten nejlepší a máte víc adeptů, napište si jejich jména na cedulky a dejte si je na noc pod polštář. Ráno poslepu jednu vytáhněte a ten, jehož jméno je napsáno na oné cedulce, je vám souzený. Stejně tak, ohledně lásky, stačí svatého Ondřeje před spaním poprosit, aby vám v noci seslal sen o vašem milém, jak bude vypadat, kde ho potkáte, a pokud už máte někoho vyhlédnutého, tak jak ho zaujmout nebo co třeba děláte špatně, že vás ještě nepozval na rande.

Je ještě pár starodávných věšteckých metod, jak se dozvědět o své budoucí lásce, jenže potřebujete kurník s kohoutem a slepicemi. A musíte to stihnout dnes do půlnoci, protože oslavy a rituály se vždy konaly v předvečer svátku. Dnes o půlnoci zaklepejte na kurník a pokud první zakokrhá kohout, tak se do roka vdáte, převedeno na dnešní poměry, potkáte muže, který se o vás bude starat a na rukou nosit. Pokud zakvoká slepice, bohužel celý příští rok toho pravého nepotkáte.

Divoženka