Taky to znáte, že jste s nějakými lidmi a je vám s nimi tak dobře, že se vám chce lítat?
To je prostě fajn, obklopovat se jen takovými lidmi. Je vám krásně a je to ta nejpřirozenější droga a motor, proto lidé chodí do hospody, do kostela a do klubu, aby hledali lidi na stejné vlně a se stejnou energií a mohli lítat a když to sedne, tak je to lepší jak droga. Samozřejmě droga - alkohol, náboženství, shisha to ještě víc umocňují a proto je lidi chtějí sdílet. Dřív jsem rozdělovala lidi na - s tím je mi dobře, budu se s ním stýkat a - s tímhle ne, tak proč bych se s ním stýkala. Pak jsem poznala, že se to mění a někdy udělá i oblíbenec něco "neodpustitelného" a já se s ním dál stýkat nemůžu, tak ho odepíšu. Ale dneska mi jedna chytrá skoro-prodavačka v čarodějnickém obchůdku řekla, že ona to chápe z obou stran, že se empaticky vžije do toho druhého, proč se tak zachoval - a je to pravda. Už v bibli je příměr, jak Pastýř opustí celé stádo jen pro jedinou ztracenou ovečku. A taky příběh marnotratného syna, že otec ho měl nejraději ze všech synů, zvláště když se vrátil a napravil se. Nebo se tak alespoň tvářil. Ale co ty ostatní, co byli pořád hodní? Funguje ta chemie lidská tak, že když jsme po dlouhé době viděli někoho, koho jsme už odepsali, je to silnější, protože si máte navzájem dát víc, než s tím, s kým jste pořád? Násobí se lidský vztah, když jste spolu pořád a speeduje se stále víc a víc nebo je lepší dělat pauzy a nabrat zkušenosti a trochu se změnit a znovu se sejít? Jaké je to, když jsme bez sebe? Už v Babičce je psáno, že teprve, když člověk ztrácí, pozná, jak moc má rád. Asi je to individuální, já jako Rak mám ráda ve vztazích jistotu, ale asi nejde rozdělovat lidi na „pro mě dobré“ a „pro mě špatné a zlé“, člověk by měl zavřít oči a být prostě s tím, s kým je mu dobře, s kým létá, protože tam dojde ke spojení a souznění s chemií člověka, který nás může obohatit a od něhož se můžeme něco naučit, s tím člověkem potom můžeme sdílet svůj vnitřní svět. A rozhodně do toho nejde vkládat racionální sílu mozku. Tento mi udělal to a to, tak ho nechci. Logické. Logické? Nemluvím pouze o partneství, ale o lidech, které máme kolem sebe. Protože i na nich záleží, oni nás ovlivňují, formují, transformují. A také nemluvím o materiálním zisku. To už je racionální myšlení, i když je často potřebné, stejně jako šéf a kolegové v práci, ale také proto jsme z práce vysátí. Někdy vysmátí, jindy vysátí. Já mluvím o přátelství, protože to nemá racionální pravidla. I tady funguje chemie a intucie víc než logika. Tohle nikdy nezažijí psychopati, kteří berou lidi jako hrací figurky na šachovnici, tohle zažije jen intuitivní člověk, který se napojí na ty správné lidi a v tom proudu létá, vyměňuje si racionální, ale i iracionální, chemické a snad i hormonální informace. Musí se ale tomu oddat a dávat stejně jako ten druhý. Hlavně čas. Pak to třeba skončí, protože máme být s někým jiným a pak třeba znovu přijde ten, který odešel. Nebo taky ne, třeba to neskončí. Chemie a magie jsou nevyzpytelné.