Astrodom

Citová manipulace
 
Manipulace jako taková je vlastně úplatnění své vůle a ovlivnění něčeho nebo někoho. Mohu manipulovat nábytkem, dát nebo pokusit se dát svému obydlí vyšší smysl a řád podle své mysli a svého vkusu. Z hlediska etiky je o něco horší manipulace s živými bytostmi, ale díky ní jsme si vyšlechtili a domestikované rostliny a zvířata, které nám slouží podle našich představ. Kdyby je ta domestikace "přešla", byl by docela průšvih. Vědci, kterým to občas i myslí mají trochu strach z těchto záhad, spojených s genovou technologií. I když nevím, jestli tomu říkat technologie, když o tom více méně méně než více. Zatím se vědě nepodařilo "zdomestikovat" nic nového, nic dalšího, musíme žít z "dědictví" po našich předcích, kteří nepoužívali vědu, ale magii a rituály. To jen tak na okraj pro všechny, co se posmívají rituálům, magii, amuletům a talismanům. Osobně si myslím, že když vidím, že něco funguje nebo přináší užitek, tak se to snažím naučit, zřejmě to ale v moderní společnosti není ta nejlepší cesta ke kýženému úspěchu.
Manipulace s lidmi je nejvyšší meta, ale je narosto běžná v mezilidské komunikaci. V tomto článku se budu věnovat jejím extrémům a prostředkům k nim používaným. Samozřejmě nejextrémnější je manipulace silou, třeba pomocí zbraně, lupič přepadne banku nebo díky větší fyzické síle muž znásilní ženu, pomocí pout a věznění se z napadených stanou otroci, únosce unese oběť, která často po delší době podlehne vůli útočníka a může se do něho dokonce zamilovat, říká se tomu stockholmský syndrom a mají ho i týrané ženy v domácnosti, ale pozor, mohou ho mít i muži. Zajímavá situace nastane, když třeba somálští piráti přepadnou ruskou vojenskou bitevní loď, ale to už je věc odhadu, ohodnocení vlastních sil a toho, co má člověk v hlavě.
V současné době je nejrozšířenějším druhem manipulace ekonomická, musíš chodit do práce nebo musíš být s člověkem se kterým bys dobrovolně nikdy nebyla, ale ty prostě musíš, protože je bohatý a představuje do budoucnosti jistotu pro tebe a tvé děti. Budeš dělat něco, co se ti nechce a co bys jinak dobrovolně nikdy nedělal nebo nedělala, ale dostaneš za to peníze, plat, možnost si něco koupit, nebudeš řvát hladem a nebudeš pod mostem. Tak se snaž a drž hubu a krok, otroku!
Společnost mužům vnucuje představu, že nemohou být obětí tyranie nebo agrese, pocházející od ženy, ale to je omyl. Znásilnění bylo dlouho definováno jako akt, který vychází z úchylného muže, nutícího ženu k pohlavnímu styku. Dnes je to už asi opravené, ale byly časy v Česku, kdy se ani několikahodiný vynucený anální styk s nezletilou nepovažoval za pohlavní znásilnění. Často mě k podobným případům docela pobaví poznámky, které slyším od Ravena, asi si to dovedete představit.
V dnešním článku se ale budu věnovat nejčastější a také nejzákeřnější manipualci, která není na první pohled rozeznatelná a identifikovatelná a to je citová manipulace. Miminka jsou roztomilá a mají takový tvar tělíčka, že dospělí na ně reagují většinou tak, že mají chuť je chovat a starat se o ně a chránit je. Příroda to tak zařídila, že i když mininko přijde o rodiče, ujme se ho jiný dospělý a začne se o ně starat. Stejně tak ženy vzbuzují u mužů touhu je chránit a starat se o ně, to je zase od přírody tak dané zřejmě proto, že žena je fyzciky slabší a kdyby její muž třeba zahynul v boji nebo se o ni nemohl postarat, aby se žena a děti zachránily a rod mohl pokračovat. Stejně tak, pokud nejsme psychopati, máme soucit s chudými, dáme žebrákovi peníze, zraněného či toulavého pejska si vezmeme domů a pomůžeme i cizímu dědečkovi s nákupem atd. Problém je, že spousta manipulátorů s námi hraje tuto hru cíleně.
Tento druh manipulace je doslova magický, manipulátor nám vůbec nic nenabízí, pouze získává. Apeluje na vaše svědomí, že máte povinnost dělat to a to podle nějakých morálních pravidel, která shodou okolností hrají do ruky manipulátorovi. Ano, přizpůsobí si je podle sebe, ale sám tomu natolik věří, že má silnou přesvědčovací schopnost.
„Jsem chudinka, musíš se o mě starat." "Musíš se mou být, jinak spáchám sebevraždu." "Vždyť jsi mi to slíbil." Tyto fráze často používají citoví manipulátoři. Naší mladé klientce se líbil jeden kluk, začala s ním flirtovat a během toho, co o něm sháněla informace, zjistila, že má přítelkyni. Už ale byla moc zamilovaná, tak prostě zkusila štěstí, jestli jí ho přebere. On s ní na rande vážně šel a skončili u něj a vyspali se spolu. Od té doby spolu spali a ona to naivně brala, jako že se jí daří, aby se do ní zamiloval a opustil přítelkyni. Kamarádila s jeho sestrou a když ji byla jednou navštívit, procházely jeho pokojem, který tak dobře znala, ale něco bylo jinak - na poličce měl fotky se svou přítelkyní, které pečlivě uklízel, když si k sobě přivedl tu druhou. Málem se rozplakala a hned, jak přišla domů, tak mu napsala, že je výstava Czech Press Photo a jestli na ni s ní půjde. On jí napsal vyděšeně, že se zbláznila, že s ní nemůže na výstavu, ani do kina a ani nikam jinam, když má přítelkyni. Na občasný sex to ale evidentně nevadilo. Klientka se s ním tedy hned rozešla nebo spíše s ním přestala spát. Zapomněla na něj a žila si svůj život, ale pro něho to evidentně uzavřené nebylo, ozval se jí po roce, na to docela čučela, protože už byla úplně jinde. Poslala ho někam a on na to, že už nemá přítelkyni a že by s ní na nějakou výstavu nebo do kina moc rád šel. Ona mu napsala, že má přítele. "No ale spát bys se mnou občas mohla," odpověděl, "jako jsem já spal s tebou, i když jsem měl přítelkyni!" Na tuto, jím vymyšlenou, zajímavou povinnost už neměla co říct, takže na to nereagovala, ačkoli ji několikrát urgoval.
Mně se zase stalo, že jsem se líbala a mazlila s klukem a už mi to stačilo, ale on na to, že se s ním už musím vyspat, že je moc vzrušenej. Řekla jsem, že ne a tlačil mě k tomu fakt hodně a pak, že tedy alespoň pusinkou a to fakt už musím, že by ho bolely koule. A pak by z toho mohl být nemocný.
Tohle není pamflet proti chlapům, jak mi jednou jeden chlap řekl, zřejmě do toho promítal svůj strach z feministek. Podle mě je logické, že když jsem holka, tak píšu o vztazích s klukama, lesbičky mě moc nebalí, asi nejsem jejich typ. Fakt je ten, že u žen a zženštilých mužů se vyskytuje citová manipulace mnohem více, ale samozřejmě i muž, co vypadá a jedná jako chlap, může mít tuto, v podstatě ženskou stránku ovlivňování druhých vysoce rozvinutou.
Jedna žena si na citové manipulaci dokonce vybudovala kariéru. "Jsem chudinka, matka mě v dětství mlátila, občas mě někdo znásilnil, kvůli svému bývalému jsem nemohla studovat vejšku, potom mě držel, doslova věznil zavřenou doma, pokusil se mě zabít, až jsem skončila v nemocnici, rozdrtila jsem si zuby, když se mě pokoušel otrávit tisem a potom mě opustil, chápete to? A nechce se o mě starat, ani mi dávat peníze." Nebudete tomu věřit, ale s touto historkou byla schopná několik let obíhat média a všude to vyprávěla natolik procítěně a věrohodně, že s ní všichni soucítili a litovali ji a pranýřovali všechny, na které si stěžovala. Když už u jednoho začala. Všichni to automaticky brali tak, že prošla peklem, za jehož provoz mohl její muž - je zajímavé, že když se jedná o domácí násilí, bere se to vždy tak, že násilník je chlap, bezcitný svalnatý tvor a obětí nevinná žena. Zkoumala jsem, proč davy lidí začaly sympatizovat s touto dámou a nenašel se nikdo, kdo by řekl, hm, slyšeli jsme toho hodně, téměř bohatě - ale jak se to všechno ve skutečnosti projevovalo? Pán si dělal co chtěl a neposlouchal? Padlo nějaké trestní oznámení? Dostalo se to k soudu? Co na to policie, doktoři? A co psychiatr, u kterého nakonec všechno skončilo? Je v současné době v procesu dlouhodobé léčby pán nebo paní?
Přišla jsem na důvod, který by mohl do případu vnést trochu jasno. Je to přežitek z komunistických dob, kdy bylo společenským zvykem, že muž, i když byl v práci váženým šéfem či nesmlouvavým vedoucím, hrál doma roli naprostého magora, jelimana, kterého v jeho vlastním zájmu sekýruje tlustá manželka v natáčkách. Jak vyprávěl Donutil, jehož humorné kazety poslouchá moje babička:
"Jako kluk jsem jednou byl doma u svého přísného pana profesora a tam jsem koukal, jak profesorova manželka řve na našeho váženého učitele, ať hned umyje schody a on zaklekl a začal mýt schody. Přitom zašeptal Donutilovi, že když mu pomůže, aby mohl jít večer na pivo, tak mu dá dobrou známku. Mladý Donutil šel za paní profesorovou, jestli může pana profesora pustit, že mají třídní sraz a jeho mají moc rádi. Ona na to, prosím vás, takovýho blbce?"
Podceňování chlapů bylo naprosto běžné, stejně jako označení dlouhodobého partnera jako "ten můj debil". Bylo to naprosto normální, i když pro mě je to stále úplně zrůdná představa. Jsem zvyklá, že každý si může dělat, co chce, být s kým chce a pokud chceme někoho ovládat, musíme použít buď nabitou zbraň nebo zajímavý finanční obnos. Tohle bylo otroctví, založené na společenské psychologii a pokroucené etice citového vydírání. Jsi-li ženat, milý muži, musíš se starat o svou ženu a děti, ať už jsou jakékoliv. Takže se stávalo pravidlem, že tlustá dominantní žena, která už nikoho v kladném slova smyslu nevzrušovala, bydlela v bytě u chlapa, který ji a celou rodinu živil. Byt mohl být jeho, třeba i podnikový, ale manželství bylo posvátné a jakmile jednou spadla klec, bylo skoro nemožné se z ní dostat. A o všem rozhodovali soudruzi, kteří často projevovali dost vyvinutý smysl pro černý humor. To je zvláštní úkaz, kdy společnost zpracovala silnější jedince, aby mohli být ovládáni těmi slabšími. A ženy si samy pro sebe namlouvaly, že muž potřebuje takového diktátora, protože je to debil, co by si bez nich ani neuprdnul a že se mu to líbí. Na jazyk se skoro dere slovo "domestikace"... Potom musel být děs, když přišel přelom, změnily se zákony a starší ženy koukaly, proč je muž opouští "kvůli mladší", když mu tak dobře radí a řvou na něj stejně jako jejich matka řvala na jejich otce a fungovalo to. Žádaly okamžitou nápravu a dočkaly se maximálně vyhazovu z bytu, který platil muž. Pokud se muž odstěhoval, bylo těžké zjištění, že jim ho policie nedohledá, protože se mohl svobodně odstěhovat, kam chtěl. Zajímavé by bylo prozkoumat, jak moc hrají tyto legendární tlustí dominantní tvorové kdysi ženského pohlaví roli v tom, že se dnes žádný muž nechce "vázat" a že velká část mužů je homosexuální, zženštilá nebo považuje ženy za stejně nadržené k nevázanému sexu jako on, ponižuje je a střídá jak ponožky, anebo je to mamánek, který raději zůstane v područí laskavé maminky. Čili, abychom si to shrnuli, starší ženy fandí mediální chudince, protože čekají, že ona toho svého blbce zkrotí a ukáže mu, že on ji potřebuje a to se stane nadějí pro všechny ostatní, že i jejich blbci pochopí, že v životě potřebují moudrého diktátora, neboli tu laskavou mrchu, jak se tomu také říká. Čili jediný důvod proč exhibovat okolo mediální chudinky je možnost přitáhnout si trochu její popularity na sebe. Jak říká Raven, facebook je klub navzájem se obdivujících autorů a někdy i navzájem se litujících chudinek.