Be my Valentine
Svátek svatého Valentýna je považován za americkou umělou naplaveninu, ale přitom jen oslavuje a ctí pradávného křesťanského světce, původně urozeného Římana v dnešní Itálii, za dob Římské říše, čili původce valentýnského svátku byl Evropan jako poleno. Jinak se toho mnoho o jeho životě neví, jen to, že zemřel mučednickou smrtí (stětím mečem) pravděpodobně 14. února a je téměř dvě tisíciletí spojován s romantickou láskou.
Jsme na pomezí mýtů a pravdy, ale traduje se, že byl popraven za to, že přes přísný zákaz tajně oddával snoubence podle křesťanské tradice a nevěstám daroval překrásné květiny ze své zahrady. Také oddával vojáky, kteří měli jít do války sloužit vlasti, ale hlavně jim radil, aby zůstali doma se svými ženami a nešli zbytečně umírat. Šlo tedy o prapůvodního průkopníka hesla "miluj a neválči", svým způsobem by se tedy dal sv. Valentýn považovat ze nenápadného průkopníka ideologie hipíků. Tajným milencům, kteří se neměli kde oddávat fyzické lásce půjčoval svůj příbytek, kde se mohli bez obav scházet a užívat si vzájemných tělesných rozkoší. Pro tyto skutky je rozumnou částí lidstva oslavován jako patron zamilovaných a tajných milenců, pomáhá najít pravou lásku a dříve měl oficiálně dokonce 11 svátků v roce. A možná i to bylo málo. Ovšem romantická láska se nevyhnula ani samotnému Valentýnovi, zamiloval se do slepé dívky, které navrátil zrak a těsně před popravou jí poslal první legendární psaníčko, které podepsal "Od tvého Valentina." I když je pravda, že se může jednat pouze o hru symbolů - dokud byla dívka slepá, tak ho chtěla, protože se nechala ovlivnit dobrotou jeho duše, když prohlédla, tak si to přece jenom rozmyslela, kdoví, jak to všechno tenkrát bylo, ale pokud přejdeme od legend k faktům, poprvé o Valentýnovi jako o patronu zamilovaných píše Geoffrey Chaucer, diplomat na anglickém dvoře, ve své básni Ptačí sněm, o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky. Je to metafora na velkou lásku patnáctileté české princezny Anny České, dcery Karla IV., k rovněž patnáctiletému anglickému králi Richardovi II. Oba dva měli štěstí, protože ačkoli byl sňatek domluvený právě proto, že byl politicky výhodný, oba se do sebe vášnivě zamilovali, přestě tak, jako když se má spojit příjemné s užitečným. Diplomatova báseň působí, že navazuje na dlouho udržovanou tradici doporučované lásky, čili na svatého Valentýna. Je možné, že v době Chaucera kolovaly lidové valentýnské legendy, ale také je možné, že si Chaucer vše vymyslel a právě on stojí za zrozením legendy o svatém Valentýnovi (ještě že nezačal citovat svaté Toltéky), každopádně se od té doby oficiálně slaví Valentýnův svátek jako svátek zamilovaných. Tuto legendu pomáhali šířit další básníci a dokonce i historici. Podoba svátku se s dobou stále upravovala, zamilovaný vévoda Orleánský, který byl zajat a dlouhá léta vězněn, psal své lásce romantické básně a poprvé poslal valentinku (milostné psaníčko), kde použil oslovení My Valentine. Takže bych s tou "americkou tradicí" byla dost opatrná. Jako vždy si Američané přivezli svátek z Evropy, pouze ho asi víc slavili, než bylo zvykem u nás, v Evropě, kde se v únoru obvykle měnily politické režimy, takže na dovádění v posteli nebyl moc čas.
V anglosaském světě má Valentýn úplně jiný smysl než pouze finanční útraty, zejména jsou důležitá psaníčka, vyznání lásky, někoho jste milovali celý rok a na Valentýna jste se osmělili. Krásná slečna tak mohla dostat spousty milostných psaníček a vyznání, začínajících slovy, Be my Valentine a mohla si pro sebe vybrat muže svého srdce. Takže to není ani o komerci, spíše jde o to, že ženy rády dostávají dárky a rády chodí do společnosti a na krásná místa, tak proč neudělat své Valentýnce radost. A potom v postýlce sobě navzájem.
Spousta lidí Valentýna nemá rádo, protože svoji polovičku přece mohou milovat každý den.. A zrovna ty, co to říkají, už vidím jak každý den jdou se svojí láskou na romantickou procházku, pak do kina, pak na romantickou večeři a koupí jí kytici růží a obrovského plyšového medvěda. To by každý den lezlo do peněz, no ne? 
Prostě je dobře, že jeden den je ustanoven, abychom se na oslavu svojí lasky zaměřili a neodkládali to na zítra 👄 ❤
Dříve před svatým Valentýnem se v Říme 15. února slavily Luperkálie (latinsky Lupercalia) či februa, svátek spojený s oslavou pastevectví, mléka, plodnosti a s rituální očistou. Původ svátku je nejasný, ale nejspíše souvisí se slovem lupus "vlk". Čili je dobré si uvědomit, že vlk tradičně symbolizoval nespoutaný sex a sexuální rituály, které se odjakživa tradičně konaly, s nejvyšší pravděpodobností souvisely s "domestikací trávy", která se jakoby zázrakem změnila v obilí, kukuřici, brambory a rýži. Spojení lidské sexuality a lidské psychologie s rostlinami zřejmě stojí za tajemstvím "genetické" změny obyčejné trávy v kulturní plodiny. Zkrátka na Luperkálie se především páchaly velké extatické sexuální orgie přímo v ulicích města Říma. Vězněný svatý Valentýn je prý z okna svého vězení pozoroval a byl zhrožen. Po bílých holubicích posílal chlípníkům psaníčka, ať zanechají nestoudností a jsou věrní své pravé lásce, manželské lásce, své druhé polovičce, partnerce, kterou mají doma. Nebo partnerovi, kterého mají doma. O několik stovek let později církev ustavila na 14. února, téměř na den Luperkálií svátek svatého Valentýna. Náhoda? Zřejmě nikoliv. Pokud si Geoffrey Chaucer vymyslel legendu o svatém Valentýnovi, pak církev k němu přidala jeho brojení proti římskému svátku orgií, aby byl důvod je zatrhnout jako nemravnost a přitom se lidé nebudou bouřit. Mohou v orgiích pokračovat doma se svým partnerem a partnerkou a věnovat se romantické lásce.