Černá barva měla trochu smůlu, protože stála v řadě jako druhá, když se rozpočítávaly, jako v pohádce Nesmrtelná teta – první, druhá. Na prvních olympijských hrách bylo nejhorší být druhý. Vítěz získal slávu, peníze a krásné ženy, být poslední nevadilo, ale být druhý, byla největší ostuda, často ty "druhé" i popravovali.
V černobílém pojetí světa je dvojka protipól jedničky. Lidské myšlení je "vyvažovací", na jedné straně je dobro – bílá, a aby se zachovala rovnováha, tak člověk na druhou misku vah prostě musí dosadit zlo, které reprezentuje barva černá. Bílá je slunce, světlo, den, dobro, zdraví, čistota, cudnost, a všechny ostatní kladné lidské vlastnosti. Černá je protipól – noc, zlo, tajemno, nemoc, zvrácenost.
Bílá symbolizuje samotného Boha a černá je tedy Ďábel. Někteří mágové a vykladači Tarotu mají tarotovou kartu s číslem I. Mága za božský symbol tvoření a karta s číslem II. Velekněžka byla často považována za ďábelskou. Ale až křesťanství a středověk chápalo bílou jako dobro a černou jako zlo, protipóly sice byly odjakživa, ale spíše byly chápány jako dvě tvůrčí síly, jin a jang, jin byla žena a ženská energie, jang muž a jeho aktivní energie. Kruhový symbol propleteného černého jinu s bílým jangem, přičemž v každé části je tečka z toho druhého, znamenal tvořivé propojení ženského a mužského principu, bez kterého by nevznikl život, oba jsou si rovni, ani jeden nedominuje, naopak jeden podmiňuje existenci toho druhého. Ona tečka znamená, že i v ženě je malá část vlastností muže a naopak. Až později, když se k bílé přiřadilo dobro a k černé zlo, se tento symbol začal vykládat i tak, že bez zla bychom nemohli okusit dobro a že i v tom největším zlu se najde kousek dobra, například, že i ten největší vrah má rád svoji matku nebo dceru. A naopak, že i ten největší dobrák má nějakou neřest, nikdo není jen černý nebo bílý.
Tento výklad je také velmi pěkný, s příchodem new age a nových tzv. "osvícených či světelných" exoterických učení začali mít studenti těchto nauk pocit, že se transformují do světelných bytostí, že planeta Země vstupuje do páté dimenze, malé děti se občas začnou projevovat jako děti indigové, čili jsou na očekávané změny připraveny, ale čím jste starší, tím více se musíte na očekávanou transformaci pracně připravovat sami, nebo vás to semele. Proto je moderní jíst čistou živou potravu, například raw či vegan, ale nejlepší je nejíst vůbec, krmit se pouze pránou, světlem a vzduchem. V čemž vás v podstatě, jak často říká Raven, vydatně podporuje i současný sociální systém.
Problém je, že tito sebeočišťovači často nepřijímají tu kapku špatnosti v sobě a tváří se jako očištěné světelné, nemýlící se bytosti a potom vznikají nové fráze, třeba místo: Jdi do háje! vám bílá bytost řekne: "Víš, já tě mám rád, ale ještě nejsi tak daleko, abys to mohl pochopit." Odmítají černou barvu, nikdy by na sebe nevzali nic černého, halí se do jásavých, pastelových světlých barev. Černá je barva negativní, stejně jako červená.
Byla jsem jednou na workshopu jedné čarodějky a ona najednou dostala téměř záchvat, že v místnosti je zlo a že ho musí najít a tak ho hledala, až ho našla v jedné paní, která na sobě měla červené triko a jala se jí očišťovat. Jenže toto je spíše ukázka nepochopení principů jinu a jangu, odmítání černé a červené barvy jako zapovězené a démonické z vás nadřazenou světelnou bytost neudělá. Ano, samozřejmě, pokud si celý dům nabarvíte veskrze na černo, zatemníte závěsy a nebudete chodit ven, tak z toho dostanete deprese. Ale stejně tak, kdyby vás zavřeli do oslnivě bílé místnosti, ze které vás za chvíli budou bolet oči a pořádně se nevyspíte, začne se vám stýskat po černé. Vtip je ve správném vyrovnání obou principů. Černá pohlcuje světlo, což může na někoho působit démonicky, ale ona pohlcuje také negativní energie a spousta lidí po černé podvědomě sahá, aby se cítili v bezpečí a udělali si bariéru před ostatními. Každý to někdy potřebuje, zvlášť když je v okolí nějaký arivista, vysavač energie. Bůhví, jestli to není právě ten, co zapovídá černou barvu, jestli pak nechce mít lepší přístup k energii ostatních lidí a k možnosti lépe je ovládat.
Dříve byla černá barva vnímána jako "ženské tajemství", ženské lůno, kde vzniká život po oplodnění "světlem", mužskou energií. V křesťanství bylo ženské lůno a ženské tajemství démonizováno. Žena musí být zkrocena a ovládána mužem, jinak by ho její kouzla mohla zničit. Muž je podobný Bohu, je to vůdce, který ví, co je správné a ví, kudy jít.
Stejně tak byla z hlediska démonologie zapovězena všechna zvířata noci - sovy, vlci, můry a netopýři. Houkání sovy, zejména sýčka, věštilo neštěstí, často dokonce smrt. Z vlků, kteří vyli na měsíc a v noci lovili svou kořist, se stali vlkodlaci a z netopýrů krvežízniví upíři. Noční můra občas sedne spícímu člověku na prsa a přináší mu zlé sny a běsy, v představách lidí mohla noční můra člověka i zabít. S černotou (btw, to slovo už samo o sobě začalo označovat něco nekalého, stejně jako temnota, s níž se též pojí jen čisté zlo) se spojili i pavouci, protože pavoučí samička často sežere samečka, což bylo pro středověký kult mužského boha nepřípustné a také hadi, had symbolizoval v Rajské zahradě ďábla pokušitele a štíři, myši, které na starých hradech symbolizovaly špínu a chaos a havrani, jejichž krákání přivolávalo smrt, což vlastně bývala pravda. Dříve, když se mrrtvoly povalovaly volně na zemi, zejména v době velkých válek, nad umírajícími raněnými kroužili krákající havrani a těšili se, až svými zobáky budou trhat mrtvé. Strach z těchto zvířat mají lidé často vrytý do podvědomí, proto tak depresivně, až děsivě působí báseň Edgara Alana Poea, kde havran děsivě kráká Nevermore. A téměř každá žena se štítí pavouků a mnoho žen také myší. Pro tento strach, který z nevinných tvorečků udělal ďáblovy posly, byla ve středověku tato zvířata masově vražděna, takže vlci byli téměř vyhubeni, až dnes se pomaličku vzpamatovávají a vracejí do naší, jak říká Raven, suchem a lidskou blbostí sužované přírody.