Větrný den
Dneska je větrný den, miluju vítr, ale zas, čeho je moc… Přemýšleli jsme, že až půjdeme ven, zatěžkáme se tlustými bichlemi, Raven Kabalou a já všemi Odstíny šedi, 150ti nebo kolik dílů už jich je. A taky, aby za mnou Dexík nevlál jako balónek. Pro ty, kdo o mně tolik neví, Dexík je půlměsíční štěně pomíka, černý jako ďáblík a strašně rozmazlený a zlobivý, ale v jádru hodňoučký a milý. Už je to přesně týden, co jsem ztratila svůj mobil. Bílou samsungáckou S šestku s pamětí zaflákanou mými fotkami, teď naposledy se zlatým čivavým štěňátkem. A fotky jsou nenávratně pryč. Mobil jakoby zmizel ze země. Byli jsme na Astrovíkendu na Výstavišti, v neděli měl Raven přednášku o tom, jak pomocí rituálů získat vysněného partnera. Předtím Raven vykládal karty klientům, ale Dexík ucítil fenku, kterou měla esoterická kolegyně na festivalu s sebou. Dexík se pomátl a pořád zlobil a štěkal a mermomocí chtěl k fence a hrát si s ní. Byla jsem s ním víc venku než v pavilonu D, kde se konal festival. Vyfotila jsem si ruské kolo na pouti se zlovětsným podzimním nebem v povzdálí a mobil strčila do kapsy od bundy, v kapse jsem měla i rtěnku, kterou jsem zase ztratila v Mikulově, ale pak zase našla. No, abych jí neztratila znovu, pomyslela jsem si. Běhala jsem s Dexíkem po louce, už jsem se chtěla vrátit, když na dub s hnědými listy přilétl havran, bylo to tak mystický, že jsem chtěla jít k tomu stromu a vyfotit si ho. Během toho jsem šlápla do bahna se svýma novýma luxusníma botama na podpatku. Naštvaně jsem vyskočila a třela si boty o trávu, když vtom jsem zjistila, že v kapse mobil nemám. Ihned jsem se vracela po louce, odkud jsem přišla a kudy jsem běhala s Dexem, pak jsem hledala i kde jsem ani nebyla, ale mobil byl pryč. Běžela jsem pro Ravčův mobil a prozváněla se. Ten můj zvonil, ale nebyl slyšet, běhala jsem po louce jako blázen a nic. Pomáhali mi i kamarádi, ptala jsem s pořadatelů festivalu, kdyby ho někdo přinesl. A prostě nic. A to ta louka za Křižíkovým pavilonem, kde jsem běhala, nebyla tak velká. Jakoby ho zlá vůle sebrala a smetla z tohoto světa. Něco tak asi má být. A všimněte si, jaké události ztrátu předesílaly. Mikulov byl ve znamení ztrát a nálezů. Ztratila jsem rtěnku, druhý den jsme se pro ni vraceli do hotelu Golem, kde jsme byli na večeři a tradiční cimbálce a nebyla tam. Našla jsem ji až doma u Ravči hluboko v batohu. David zase hledal nabíječku, myslel, že ji nechal na pokoji, ale nebyla tam, potom ji našel v autě. Ano, takovéto ztráty na nečisto nás mají upozornit na skutečnou větší ztrátu, která může přijít a zvýšenou opatrnost. Stejně tak spolehliví věštci jsou ti opeření, okřídlení. Ptáčci a jejich pírka jsou malí vyslanci andělů a pomocí nich nám osud dává najevo, co se v budoucnu stane. O ptačích znameních budu psát ještě podrobněji v jiném článku. Mně ztrátu oznamoval havran – nejčastější zvěstovatel neštěstí a ztrát. Nejhorší variantou ztráty je úmrtí. Je to také posel temných sil, černé magie, ale také veškeré magie a moudrosti.
Proč tak smutně prožívám ten mobil, došlo mi, že v současné době je to nedílná součást mé osobnosti. Nejde jenom o závislost, jako když se někomu rozbije televize, kolečkový brusle nebo dojde víno. Přijde opravdu o kus sebe, o fotky, kontakty, zprávy, ale opravdu o svůj život ve virtuálním světě. Hlavně pokud máte náhradní mobil který neutáhne život, na který jste byli zvyklí. Co je to vlastně virutální síť? Jakoby to byl astrál, kde si vytváříte vlastní postavičku nebo obraz své postavičky a teď jí každý den dáváte život tím, že ji aktualizujete tam, kde ona (vy) jste zrovna byli, co jste zažili, dělali, s kým jste se viděli. Malá Móňa byla dnes na obědě ve Fashion Clubu a pak se šla projít do Stromovky. Malá Móňa má nové boty, koupila si je v Palladiu spolu s malou Silvou. A vidíte, co dělá avatar Lenky, Láďi, Ivana i Terky. Je to prostě jiný rozměr života. A najednou o tento svět přijdete, vlastně v něm umřete, týden nepustíte do virtuálního prostoru zprávu o sobě a neexistujete. Dokonce i mnohé reklamní slogany zní - Když si neuděláte selfie, jako byste tam nikdy nebyli. Je to totiž váš skutečný malý avatar, dokonce existuje spoustu aplikací, které vám vytvoří kresleného avatara, i to tak pojmenují a vy si ho můžete oblíkat a zveřejňovat různé obrázky, co zrovna teď děláte. Nejde však o únik citlivých informací, samozřejmě může jít, ale většina lidí je už opatrná a navíc zprávy o sobě dost zkreslují tak, aby to vypadalo líp, lidé bažící po lítosti naopak hůř, než to je v reálném světě. I selfie neodráží pravdu a často roztokaní muži bývají zklamaní, když se z virtuálního světa přesunou do reality. Ženy do světa pustí selfie jen z toho z nejlepšího úhlu a navíc ty schopnější mají několik jednoduchých aplikací na úpravu fotek, teď už není mistr ten, kdo umí s photoshopem, to je fakt mega těžký se naučit, ale aplikaci na úpravu fotek zvládne i opice, během vteřiny máte dokonalý makeup, jinou barvu a velikost očí, jiný tvar obličeje i hladkou pleť. On i správný filtr udělá svoje a v jiných barvách vám to sluší víc a leccos zakryje. Samostatnou kapitolou jsou snapfiltry, které nás změní v pejska, kočičku i vílu a holky to strašně až neodolatelně baví a kluci za to holky kritizují. Ale když o tenhle svět přijdete, skutečně virtuální avatárek umře, popřípadě ho přiživujete z horšího mobilu, ale ta iluze není dokonalá. U mnoha žen virtuální svět zachránil jejich duševní zdraví. Žijí samy někde na vesnici s dětmi, manžel není, reální muži se nějak nepřetrhnou, ale žena uveřejní své selfie na netu a hned se hlásí davy nadšenců, pějí oslavnou chválu, dávají mnoho pozvání na kafe a když jim dá šanci, má fajn virtuálního kamaráda, s kterým si popovídá a můžou snít o společné budoucnosti,virtuálně to vypadá líp, když se to neprožívá skutečně, to už by třeba i skřípalo. Také mohou probírat své problémy dlouho do noci a přitom být počestně doma. Stejně tak muž má doma ženu nebo přítelkyni, která se mu tolik nelíbí, popřípadě chce být alfa samec, tak si vytvoří profil, kde má stovky mladých sexy slečen a má pocit, že kdyby chtěl, kdyby neměl doma tu stíhačku, mohl by se všema jít na rande. Přece se fotí polonahé, takže určitě hledají muže na sex. Jenže on právě zamění virtuální svět za skutečný, holky nejčastěji hledají virtuální chválu a obdiv a pohlazení ega. Ve skutečnosti, pokud muž obdivně ržá na ulici, tak strachy zdrhají, ale teď jsou v bezpečí monitoru, muž se jich nemůže dotknout a zbývá mu jen obdivovat, lajkovat, komentovat. Ale přesto ty holky zachrání muži zachrání manželství, nějak to s tou babou přežije, když „kvůli němu“ na fb exhibují polonahé slečny. Virtuální svět je ale dvojsečná zbraň, pro hodně kluků se tento svět stal důležitějším, než ten skutečný, a místo pozvání na kafe mám ve zprávách obligátní "pošli foto". Pro ty, kteří s tím ještě nepřišli do styku, tak myslí erotické nahé foto, u kterých si to ten muž udělá a má to bez snahy, bez keců a nároků té holky, ale přitom ve spolupráci s ní. Skutečné porno už moc nebaví, ale vylomit nahou fotku ze skutečné holky, to je moderní vzrušení number one. A kdyby ji přiměl jít nahou na skype, tak top.
No ale to jsem se dostala od svého ztraceného mobilu trochu dál. Ono je jiné užívat si ve skutečnosti a užívat si na fb a dalších sociálních sítích. Pokud neuveřejníte fotku nebo video z nějaké akce, tak prostě nebyla top. A když jo, tak byla mega top. Pokud neuveřejníte týden nic, tak jste looser a prostě nemáte žádný super život. Ale podle mě osud prostě chtěl, abych si na pár dní dala pausu, jen teď před Halloweenem, kdy jsou prostě nejlepší strašidelný filrty, mě to dost štve. Na druhou stranu bychom se v tento čas měli ponořit do sebe, myslet na své předky, na své kořeny, než prožívat současnou srandu s halloweenskými filrty.
Monica