Zvítězí Imbolc nad Hromnicemi?
První únorový den se slaví od dob starých Keltů (zejména irských Gaelů) jako Imbolc, svátek mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Ohlašuje první příznaky jara. Slunce svítí skrze větve stromů, sníh se blyští oslepujícími stříbrnými krystalky, je cítit stoupající míza od kořenů vzhůru, a i půdě se vrací život, vykukují první sněženky. Vzduch voní sluncem a životem. Podle prastarých keltských legend se vrací z podsvětí dospělý bůh se svou bohyní a pomalu přebírá vládu na zemi, zatímco v podzemí zanechává svého starého otce a postupně, jak odchází zima, slábne i moc starého boha až nakonec umírá. Křesťané měli zvláštní zvyk nahrazovat starodávné posvátné dny a svátky svými vlastními a tak se 2. února objevily Hromnice, což je podle křesťanství svátek Uvedení Páně do chrámu alias očištění Panny Marie. Podle židovské tradice je žena po porodu 40 dní nečistá, nejspíše proto, aby s ní muž ještě nesouložil a neohrozil její zdraví. Musela se proto jít do chrámu rituálně očistit a přinést prvorozeného syna. Židé a mnoho dalších starodávných kultur si zakládají na svých prvorozených synech - prvorozené dítě náleží bohu, proto ho Marie šla symbolicky zasvětit. Je to něco jako náš křest. V lidových zvycích však Imbolc přetrval i během dlouhých let křesťanství a lidé slavili Hromnice skoro úplně stejně. Každý zná pořekadlo – Na Hromnice o hodinu více, ale samozřejmě to neznamená, že by se jako v americkém filmu Na Hromnice o den více pořád dokola opakoval jeden a ten samý den. Imbolc a Hromnice slaví příchod světla a slunce, takže to znamená, že na Hromnice máme o hodinu delší světelný den, což bylo více vidět, když ještě nebyla elektřina. Stmívá se o hodinu později, než o zimním slunovratu.
Marie se v chrámu dozvěděla, že Ježíš je „světlo k osvícení národů“ a není náhoda, že Imbolc i Hromnice se nazývají svátek světel, tento název je zejména nyní, kdy je velká obliba magie a návratu k pohanství, velmi populární. Hromnice nesou svůj název od jarních bouřek, kterých se lidé v době bez hromosvodů obávali. Podle slovanských tradic tento den přichází bouřlivý bůh Perun, bůh plodnosti a vládce hromu a blesku, na pomoc čerstvě narozenému bohu v boji proti temným silám a zahání zimu na ústup. Když dorazí, poznáme bezpečně podle prvního jarního zahřmění, proto si Slované lehali čelem na zem a líbali ji. Peruna a jeho hromu a blesku je třeba se na jaře obávat, ale také ho velebit, zemi očistí od negativních sil, zlých duchů a všeho starého. Proto se dělá důkladný jarní úklid, abychom očistili i náš dům nebo byt a také proto se říká, že jarní deštík je na mládí a krásu. Na Hromnice se světí v kostele svíce, kterým se říká hromničky, zapalují se pouze za bouřky, aby ochránily stavení. Moje babička má hromničku každý rok. Na Hromnice hospodyně nesmí vzít do ruky jehlu a něco šít či přišívat, protože se věřilo, že jehla přitahuje blesky. Kdoví, odkud vzal svůj nápad vynálezce hromosvodu či bleskosvodu. Stejně tak se v tento den nesmí tancovat, zpívat, klít a nadávat, ani hromovat a raději ani hlasitě mluvit a už vůbec ne vtipkovat. Kdo by to porušil, tak musí počítat s tím, že jeho duši nedovede světýlko do nebe. Nebožtíkům se dávaly na Hromnice svěcené svíce do rukou, samozřejmě nezapálené, aby je světýlko vedlo do nebe.
Ve středočeském kraji se stromeček odstrojoval na Tři krále, ale třeba v podkrkonoší až na Hromnice. Tento den se dávají pryč Betlémy z kostelů i domácností a uklízí se veškerá vánoční výzdoba. Po tomto dni už by uschlý stromek přinášel smůlu a místo oslavy života by byl symbolem smrti, protože přichází nový život a nové slunce.
Imbolc je také svátek kojení a mléka. Bohyně, která porodila mladého boha o zimním slunovatu ho v této době kojí, také ovce a kozy měly první mladé, opět předzvěst jara a kojily je, lidé před mnoha lety mohli pít první mléko po zimě o Imbolcu. Imbolc také souvisí s Brigitou, patronkou Irska, jejíž kořeny sahají až ke keltské bohyni Brigidě, ochránkyni těhotných žen, pomocnici při porodech a patronce věštění.