Děti noci
Po staletí zavrhovaná a strachem obestřená zvířata, která jsou prostě jenom divoká, nespoutaná či mají zvláštní, pro lidi odpor či štítění vyvolávající způsob života, zejména rozmnožování.
Vlci
Známí svoji divokostí a nespoutaností, která ve středověku prostě dráždila, z nich vyšlechtěný pes byl pokorný a věrný, zatímco vlk se svými rychlými reflexy se stal brzy synonymem zla. Vzpomeňme na bajky a biblická podobenství o tom, jak máme stádo krásných bílých oveček a venku má na ně zálusk zlý vlk. Ovečky jsou symbolem hodných členů křesťanské církve, všichni jsme ovečky boží, beránek je dokonce podobenství Ježíše, vlk je potom Ďábel, který může ublížit bílé lidské duši. Z toho je jasně vidět, že byli preferované bílé ovečky, pojem černá ovce přetrval dodnes jako něco špatného, jako vadné zboží po morální či charakterové stránce, které negativně vyčuhuje z jinak dobrého a bezúhonného stáda. V pohádce o Červené Karkulce vlk symbolizuje divého nadrženého ošklivého chlapa drsných způsobů, který číhá na dospívající dívku, aby se jí zmocnil a ublížil jí. Vše napraví až myslivec – muž kultivovaného chování, který jde na dívku citlivě a pomalu a před pohlavním stykem ji nejprve pozve na večeři a přinese růže a ochrání ji před nadrženými vlky. Zvrácená sexualita se s tímto zvířetem pojila i ve starém Římě, kde podle legendy zachránila pozdější zakladatele Říma vlčice, která je kojila a ochraňovala, jenže vlčice se řekne lupa a tak byly také označovány nevěstky, prostitutky a děvky, takže pokud se trochu vzpamatujeme a odkloníme se od romantické balady, tak "pohozená" dvojčátka nejspíše odkojila tehdejší sexuální pracovnice. Vlk symbolizuje něco nezkroceného a divokého, na rozdíl od kultivovaného a věrného psa, který měl pro středověké lidi ty nejlepší vlastnosti. V tarotech vlk symbolizuje minulost a pes budoucnost, musíme se oprostit od toho, co nám v minulosti ublížilo a vykročit vstříc zářné budoucnosti. Vlčí způsob života je spjat s nocí, vlčí vytí na měsíc nahánělo lidem strach a samozřejmě před nimi museli střežit svá stáda, takže negativnímu vnímání těchto krásných tvorů dobře rozuměli a tak bohužel vlci trpěli pronásledováním a zabíjením, až byli z většiny krajin a lesů vytlačeni a zbylo jich jen velmi málo. Proto už téměř nikde neuslyšíte ono tajemné mystické vlčí vytí při kterém, jakožto pozůstatek dávných dob dodnes tuhne krev v žilách, ačkoli, pokud není extrémní nedostatek jídla či nevejdete přímo do vlčího doupěte, tak je téměř vyloučené, aby vás vlčí smečka napadla. Přitom je právě tohle tématem hororu Mezi vlky, kde parta mužů v divokých horách je pronásledována a postupně vyvražďována vlčí smečkou, (SPOILER!!!!!!) až ten poslední zjistí, že to bylo proto, že místo útěku se k vlčí smečce stále přibližovali, až došli do vlčí jeskyně.
Vlk jako zvíře noci, spolupracoval s romantickými Upíry, Draculou počínaje. Byli to jeho druhové, jako jsou pro nás pejsci, byl jejich vládce, jakožto král noci, dokonce se ve vlka mohl sám proměnit a ve vlčí podobě mít sex s dívkou. Nejznámějším vlčím strašidlem je vlkodlak, napůl vlk a napůl člověk. Původně to bylo pro člověka prokletí, kousnul ho jiný vlkodlak a on, pokud přežil, se sám stal vlkodlakem a každý úplněk se měnil do vlčí podoby, podle některých pověstí byla vlčí podoba kompletní, někde měl pouze lidské oči a jindy, to byla zrůda, takový vlkočlověk. Cítil nekontrolovatelnou touhu po lidském mase, tak během úplňkové noci vraždil. Verze se různí v tom, že o tom někdy ubožák ani nevěděl, probudil se normálně v posteli a sám se děsil, které strašné zvíře v noci trhalo jeho spoluobčany. Jindy o tom věděl, ale nemohl si pomoct a trpěl tím, tak se to snažil všemožně tajit a obával se každé úplňkové noci. Středověcí lidé hledali strašidlo za každým rohem, takže lidé s nadměrným ochlupením byli často označováni za vlkodlaky, zvlášť, pokud byli mdlého rozumu a tehdejší děcka odchovaná vlky, která se samozřejmě nenaučila mluvit byla jasnými vlkodlaky.
Vše se mění ve svůj opak a tak dnes jsou vlkodlaci vnímáni spíše jako něco sexy divokého, představíme si krásného svalnatého mladíka s nadměrnou silou, většinou černovlasého, ale jak se dál a dál vzdalujeme od původních legend, tak už může mít jakoukoli barvu vlasů, důležité jsou hlavně ty svaly. Ve vlka se nemění po kousnutí jiným vlkodlakem, ale už se tak narodil, vlkodlaci žijí ve společenství jako vlčí smečka, pomáhají si navzájem, jsou tu samozřejmě i krásné vlkodlačice (zde samozřejmě už nadměrné ochlupení rozhodně není hlavním znakem vlkodlaka v lidské podobě). Na vlka se mění, když sami chtějí, například na obranu, při boji nebo když se chtějí svobodně proběhnout po lese. V jednom seriálu se však měnili i proti své vůli o každém úplňku, proto se snažili toho prokletí zbavit a měnit se libovolně. Každý fantasy film či seriál má svá vlastní pravidla, takže se dají najít různí vlkodlaci, ale společné mají to, že už to nejsou žádní ubožáci posedlí kletbou, ale hrdí příslušníci vlkodlačího národa, někdy nebezpeční zabijáci, ale často také spravedliví ochránci. Mění se v obrovského vlka a ten, který je největší a nejsilnější, stane se během souboje alfa samcem. Hledání alfy je zápletka mnoha seriálů o vlkodlacích a druhá zápletka je nenávist k upírům či souboje s nimi. Nejdůležitější je však romantická láska, která překoná i překážky rozdílného bytí, například láska vlkodlačice k upírovi nebo vlkodlaka k lidské dívce.