Astrodom

     První únorový den se slaví od dob starých Keltů (zejména irských Gaelů) jako Imbolc, který ohlašuje první příznaky jara. Slunce svítí o hodinu déle a silněji, než o zimním slunovratu, září skrze větve stromů, sníh se blyští oslepujícími stříbrnými krystalky, je cítit stoupající míza od kořenů vzhůru, a i půdě se vrací život, vykukují první sněženky. Vzduch voní sluncem a životem. Podle prastarých keltských legend se vrací z podsvětí dospělý bůh se svou bohyní a pomalu přebírá vládu na zemi, zatímco v podzemí zanechává svého starého otce a postupně, jak odchází zima, slábne i moc starého boha až nakonec umírá. Křesťané měli zvláštní zvyk nahrazovat starodávné posvátné dny a svátky svými vlastními a tak se 2. února objevily Hromnice, což je podle křesťanství svátek Uvedení Páně do chrámu alias očištění Panny Marie. Podle židovské tradice je žena po porodu 40 dní nečistá, a to proto, aby s ní muž ještě nesouložil a neohrozil její zdraví. Musela se proto jít do chrámu rituálně očistit a přinést prvorozeného syna. Židé a mnoho dalších starodávných kultur si zakládají na svých prvorozených synech - prvorozené dítě náleží bohu, proto ho Marie šla symbolicky zasvětit. Je to něco jako náš křest. V lidových zvycích však Imbolc přetrval i během dlouhých let křesťanství a lidé slavili Hromnice skoro úplně stejně. Na Hromnice o hodinu více neznamená, že by se stejně jako ve filmu Na Hromnice, o den více, opakoval stále dokola stejný den, či hodina, ale stmívá se o hodinu později. Marie se v chrámu dozvěděla, že Ježíš je „světlo k osvícení národů“ a není náhoda, že Imbolc i Hromnice se nazývají svátek světel, Slunce, ohňů, ohňové magie, mužského slunečného boha. Hromnice nesou svůj název od jarních bouřek, kterých se lidé v době bez hromosvodů obávali. Podle slovanských tradic tento den přichází bouřlivý bůh Perun, bůh plodnosti a vládce hromu a blesku, na pomoc čerstvě narozenému slunečnému bohu v boji proti temným silám a zahání zimu na ústup. Jeho příchod bezpečně poznáme podle prvního jarního zahřmění, proto si Slované lehali čelem na zem a líbali ji. Peruna a jeho hromu a blesku je třeba se na jaře obávat, ale také ho velebit, zemi očistí od negativních sil, zlých duchů a všeho starého a nemocného. Proto se dělá důkladný jarní úklid, abychom očistili i náš dům či byt a také proto se říká, že jarní deštík je na mládí a krásu. Na Hromnice se světí v kostele svíce, kterým se říká hromničky, zapalují se pouze za bouřky, aby ochránily stavení. Moje babička má hromničku každý rok. Na Hromnice hospodyně nesmí vzít do ruky jehlu a něco šít či přišívat, protože se věřilo, že jehla přitahuje blesky. Kdoví, odkud vzal svůj nápad vynálezce hromosvodu či bleskosvodu. Stejně tak se v tento den nesmí tancovat, zpívat, klít a nadávat, ani hromovat a raději ani hlasitě mluvit a už vůbec ne vtipkovat. Kdo by to porušil, tak musí počítat s tím, že jeho duši nedovede světýlko do nebe. Nebožtíkům se dávaly na Hromnice svěcené svíce do rukou, samozřejmě nezapálené, aby je světýlko vedlo do nebe.

     Ve středočeském kraji se stromeček odstrojoval na Tři krále, ale třeba v podkrkonoší až na Hromnice. Tento den se dávají pryč Betlémy z kostelů i domácností a uklízí se veškerá vánoční výzdoba. Po tomto dni už by uschlý stromek přinášel smůlu a místo oslavy života by byl symbolem smrti, protože přichází nový život a nové slunce.

     Imbolc je také svátek kojení a mléka. Bohyně, která porodila mladého boha o zimním slunovatu ho v této době kojí, také ovce a kozy měly první mladé, opět předzvěst jara, a kojily je, lidé před mnoha lety mohli pít první mléko po zimě o Imbolcu. Imbolc také souvisí s Brigitou, patronkou Irska, jejíž kořeny sahají až ke keltské bohyni Brigidě, ochránkyni těhotných žen, pomocnici při porodech a patronce věštění. Dnes je tedy silný věštecký den, vyplatí se rozložit si karty na to, co nás čeká v tomto roce, kudy by se měli naše cesty ubírat, protože už nastává čas, kdy bychom směle měli vykročit a aktivně budovat a uskutečňovat naše plány a předsevzetí. Naše touhy se vyplatí potvrdit ohnivým rituálem. Oheň spálí všechno špatné, očistí naši energii a prosadí naše přání do reality. Zapalte dvě svíce, bílou jako je barva sněhu, mléka a světla (ale ne Hromničku, ta se zapaluje jen za bouřky) a černou, jako barvu temnoty, zrodu světla. Zítra astronomicky nastává první čtvrtina dorůstajícího měsíce, a je 2.2.2020, ideální čas synchronicity na rituály. Dvojky v numerologii znamená pár, milostné spojení, s láskou myslíme na toho druhého, proto mají dnes a zítra a samozřejmě celý únor (však je také svátek svatého Valentýna) velkou sílu věštby a sílu rituály na lásku.V tento měsíc by se měli naplnit naše silné touhy z roku 2019 a náš vysněný/naše vysněná už by měla být pouze naše, popřípadě bychom měli rituály spustit  magické síly, které nás s naší druhou polovičkou spojí v tomto roce. Nejprve si napišme na bílý papír, čeho se chceme zbavit, co nám brání v naší lásce (strach, sexuální bloky, nadbytečná kila či málo peněz) a na jedné nehořlavé podložce to spalme, symbolicky to odhoďme tak, jako Perun zahnal Moranu. Lepší by to bylo ještě napsat bílou barvou na černý papír, ale většinou toto nikdo doma nemá, tak prostě stačí černou tužkou na bílý papír. Po té si napišme na bílý papír, co chceme získat a dokázat v tomto roce 2020. Nejlepší je napsat konkrétní jméno a datum narození naší lásky, pro ty, kdo nemají nikoho konkrétního vybraného, ale přesto touží po lásce, tak napište, jaký by měl být, jaký by měl mít oči, ruce, vlasy, povahu, jak chceme, aby se k nám choval. Také můžete napsat, co chceme získat, aby nám to pomohlo v uskutečnění partnerského vztahu, třeba dobrou práci, peníze, zdraví, sebevědomí, krása. Tento papírek také spálíme, ale představujeme si, jak k nám milovaný(milovaná) přichází a objímá nás a ty další věci.

Dnes večer ve 20:21 nastane astronomické polostínové zatmění Měsíce, které může nastat pouze při úplňku, když jsou Slunce, Země a Měsíc v jedné přímce. Nyní je úplněk v Raku, čili Měsíc je v Raku a Slunce v Kozorohu, toto spojení kardinálních znamení je velice silné, zvláště, když je spojeno s částečným polozatměním. Je výborné na komunikaci mezi těmito dvěma znameními, či dokonce k navázání milostného, sexuálního, tantrického či pracovního vztahu. Platí to v podstatě pro všechna znamení, ale výjimečně silně se bude vzájemná afinita projevovat právě mezi Kozorohem a Rakem, který má v sobě Měsíc a sám je znamením, které je i jinak spojené s Měsícem.

Takže, pokud jste Rak/Račice a máte zájem o Kozorožčici/Kozorožce, je dobré dnes po osmé hodině udělat rituál lásky, či na komunikaci, podle toho, co od vyhlédnutého partnera chcete. Stejně tak, pokud jste Kozoroh/Kozorožka a chcete si do svého života přitáhnout Račici/Raka. Právě teď nastvává podobná situace, jako když se V Zaklínači rozbila lahev s duchem džinem a Zaklínač měl vyslovit své poslední přání a on si přál, aby krásná čarodějka byla jeho osudem. A splnilo se mu to. Jestli vám však toto spojení přinese doživotní klid a štěsí, to je otázka.

V té samé přímce mezi Sluncem a Měsícem je Merkur, Saturn a Pluto, Merkur je planeta peněz, Saturn je planeta Času, která při nesprávném zpracování může zrdžovat a působit komplikace, kdy si vygooglíte obraz Saturn požírá svě děti, tak spatříte nejhorší varianu působení planety Saturn. Rovněž Pluto, neboli Hádes, není příliš úsměvná planeta, v řecko-římské filozofii je Hádes bůh podsvětí, mrtvých. U planety Merkur to znamená ohrožení finančního toku, proudu peněz, ztížené podnikání. Je tedy dobré využít úplňku, abychom tuto horší konstelaci na materiální Hojnost zvrátili v náš prospěch, a naopak Čas využili pro naše plány.

Pokud chceme začít dietu nebo se pročistit, je na to dnes dobrý den. Pijme čaj, vodu, džusy, šťávy.

Mikuláš pocházel z rodiny bohatého kupce s rybami, proto se stal patronem rybářů a námořníků. Staral se i o mosty a chránil proti povodni, dokud ho, po svém shození do Vltavy, v Čechách nenahradil Jan Nepomucký. Mikuláš se brzy stal biskupem a byl oblíbený už za svého života pro svou velkou štědrost. Po smrti svých rodičů rozdal všechen svůj majetek chudým, jak by to měl správně podle Bible biskup učinit. Ale zvyk mikulášské nadílky pochází z jiné legendy. Zchudlý otec tří dcer neměl na jejich věno, nemohl je tedy vdát. Poslal je do bordelu, aby si na věno vydělaly svým tělem. Mikuláš každé vhodil oknem do světničky v hampejzu měšec se zlaťáky, podle původní legendy zlatou kouli nebo zlaté jablko. Od té doby bývá Mikuláš zobrazován, jak stojí u tří zlatých koulí nebo je drží v rukou. Dívky už nemusely být nadále lehkými děvami a mohly se vdát. Proto je svatý Mikuláš patronem prostitutek. Dnes je nadílka však hlavně pro děti, to nejspíš pochází z legendy, kdy Mikuláš oživil tři mrtvé děti, které hospodský naložil do sudu a osolil na maso. Mikuláš neboli Nicolas, Niclaus, zkráceně Claus chodí v bílém či bíločerveném kněžském rouchu s biskupskou mitrou na hlavě a dlouhým, bílým plnovousem. Stal se, spolu se severským šamanem pojídajícím červené muchomůrky, předobrazem amerického Santa Clause, takže opět jsou Američané ovlivnění Evropou a ne my jimi. V předvečer svátku svatého Mikuláše, 5. prosince přichází z nebe na zem moudrý biskup v doprovodu anděla a čerta, dobra a zla a obchází stavení. Mikuláš, který byl za svého života váženým a spravedlivým soudcem a prý uchránil mnoho nespravedlivě odsouzených před popravou, znovu soudí, jestli bylo dítě celý rok hodné nebo ne. Samozřejmě se nejdříve zeptá rodičů i samotného dítěte, pak ho vyzkouší, jestli umí nějakou pěknou básničku, dříve modlitbičku. A potom rozhodne, zda si děcko zaslouží od anděla pamlsky a dobrůtky nebo postrašit čertem, ty nejzlobivější děti čert strčí do pytle. I pekelník je nakonec obdaruje, uhlím nebo bramborou. Pokud v kraji zrovna Mikulášský průvod nechodil nebo si je rodiče nemohli dovolit zaplatit, nechal Mikuláš svou nadílku za oknem. Mikuláš sice chodil pěšky ale existuje Santovi podobná povídačka, že Mikuláš na své cestě rozsypal sáně nebo nůši plnou sladkostí a kdo to najde, bude mít plno dobrot. Mnoho dětských neposedů běželo do tmy najít dobroty, ale samozřejmě nenašli nic a museli si počkat, až jestli je Mikuláš navštíví. Původně byla postava svatého Mikuláše i genderově vyvážena, protože někde chodila i Mikuláška, Mikulášova matička. Byla však mnohem přísnější, šlehala metlou na okno a sladkosti dávala málokdy. Byla tak neoblíbená, že nakonec úplně zanikla. V Rakousku a Německu Mikuláše doprovází mnohem strašidelnější druhové, Krampus a Perchta. Podoba Krampusů je děsivá i pro dospělé, jsou to ohromní hororoví čerti s obřími rohy, většinou přídodními pocházejícími z opravdových zvířat, masky jsou tak věrné, že Krampus vypadá skutečný. Pořádají se také průvody mnoha Krampusů a ten nejděsivější s nejvěrněji propracovanou maskou vyhrává. Krampus děti neodnášel do pekla, ale rovnou je pojídal, nebyl to totiž čert z pekla, ale spíše děsivé stvoření z lesa, být Krampusem bylo prokletí podobné vlkodlačímu, Krampus byl prý člověk, který se před Vánoci změnil v děsivou zlou bytost a na zimní slunovrat se proměnil zpět na člověka, ale vůbec si neamatoval, kolik dětí pozřel. Název Krampus prý může znamenat něco neživého, nelidského, a nebo z italštiny odkazuje k dlouhým drápům. Ani Perchta nebyla krásný zlatovlasý anděl s křídly, je to dobrý duch, dříve lesní a horský, jako Krampus, ale později splynul s Bílou paní. Původně byla šlechtična, která byla tragicky zabražděna, nejčastěji zazděna svým manželem. Tato krutá smrt jí nedovolila se s tímto osudem vyrovnat a tak dodnes její duch obchází hrad, který je stále jejím domovem a kde našla tak krutý osud. Perchta však nebyla zlá, nechce lidem ubližovat, je velmi nešťastná, tak jako za živa, i po smrti a dá se jí pomoci a vysvobodit ji. V průvodu s Mikulášem má děsivý vzhled, jaký měly dříve české Barborky, které chodily na svátek svaté Brabory místo Mikuláše, Perchta je oblečená od hlavy až k patě v bíllém a vlasy má zčesané přes obličej. Na děti je však hodná a obdarovává je sladkostmi, pohladí po vlasech, ale také umí dát přes zadek neposluchům. Přináší však požehnání zemi a dobrým lidem. Krampus i Perchta mají hluboké kořeny v pohanské mytologii, samozřejmě nechodili s Mikulášem, spíš komunikovali s pohanským šamanem. Perchty svým děsivým vzhledem konkurovaly Moraně, zimě, chtěly ji zastrašit, aby utekla pryč, svými meltičkami ji chtějí vyhnat, aby na zimní slunovrat se mohlo vrátit slunce a pomaličku se začalo navracet světlo a s ním i jaro.

      Symbolizuje kruh, věčný cyklus života, střídání světla a tmy, života a smrti, léta a zimy. Důležité je zapalovat ho proti směru hodinových ručiček. Pochází z pohanských rituálů uctívání boha Slunce, takže kruh, kolo, také smybolizuje jangového boha. Nastala temná část roku, noci byly dlouhé a světla málo, lidé zapalovali svíce a ohně, aby se aspoň v té tmě utěšili a připomněli si, že se světlo znovu vrátí. První adventní kalendář prý skutečně vznikl pro děti a byl denní. Nedočkavé děti se prý ptaly, za jak dlouho budou Vánoce, a tak jim tatínek dal na každý den jednu svíčku, aby si to uměly představit. Něco jako náš adventní kalendář s čokoládkami. Dnes máme 4 svíce, každá symbolizuje jednu adventní sváteční neděli. Uprostřed byla ještě jedna svíčka, bílá, která symbolizovala Ježíše Krista a zapalovala se vždy o Vánocích, až po narození Ježíška. Čtyři adventní svíčky mají být správně fialové, jako barva radostného čekání na Krista a stejnou barvu mají při adventních mších roucha kněžích. Někdy se třetí svíčka na stříbrnou neděli se jménem Přátelství dávala růžová. První adventní fialová svíčka na železnou neděli se jmenuje Naděje a symbolizuje naději, že světlo znovu přijde. Dnešní bronzovou adventní neděli se taktéž zapaluje fialová svíčka se jménem Mír, která ukazuje, že Spasitel přinese Mír všem lidem na zemi. Proto se o adventu, obzvláště dnes, mají konat milosrdné skutky a obdarovávat chudé a všelijak jinak pomáhat. Při zapálených svících se dříve rozjímalo a předčítala evangelia. Můžete také meditovat a přemýšlet a uspořádávat si myšlenky o svém životě a o tom, co pro vás znamená slovo Mír. K adventu se nehodí hádky, naopak by si měli lidé vycházet vstříc. V obchodech se prodávají adventní věnce s různými barvami svíček, které symbolizují Vánoce - nejčastěji jsou to svíčky zlaté a stříbrné. Bílou nic nezkazíme, ta všeobecně v magii a rituálech nahrazuje jakoukoli jinou barvu. Podle 3. adventní svíčky mohou mít všechny též růžovou barvu, protože ta, jako barva lásky, je vedle fialové též barvou Adventu. Oblíbená kombinace jsou červené svíčky spolu se zeleným jehličím, to je americká barva Vánoc přenesená podle postavy Santa Clause z reklamy na Coca-colu. Tato postava nese i prvky evropského Mikuláše, jehož roucho bylo bílo-červené, a severského šamana, který pil odvary z muchomůrky červené, dostával se do extáze a měl vize. Podle muchomůrky červené měl také červeno-bílý obleček.

První adventní neděle

     Je neděle prvního prosince, začíná poslední měsíc v roce a zároveň vánoční čas, dnes si křesťané připomínají příchod Ježíše Krista a pohané už se těší na narození světelného Boha, což je ve své podstatě jedno a to samé. Dnešní neděli se říká železná a na adventním věnci se zapaluje první fialová svíčka Neděje ve tmě. Také souvisí trochu s věšteckým dnem svatého Ondřeje, který byl včera, protože se první Adventní svíci též říká svíce Proroků, kterí předpověděli narození Ježíška. Pohansky to prostě znamená, že dnes je dobrý den na věštění, je dobré napsat si o výklad karet a nebo si vyvěštit sám, třeba z kávové sedliny. Lidé by si spolu měli sednout, popřípadě každý sám, a duchovně rozjímat, meditovat, kontemplovat a odpočívat. Má se nechat odpočinout jak tělo, tak mysl. Začíná Advent, což je postní očistné období, je dobré před koncem roku se trochu pročistit, například přestat jíst maso, sladkosti, pít alkohol, kouřit, prostě jak to kdo cítí, kde má nějakou škodlovou závislost, nemusí se dodržovat vše naráz, jen aby to udělalo dobře tělu a mohli jsme se soustředit na své myšlenky. Mnoho lidí se naopak honí za vánočními dárky a ve stresu horečně uklízí, i když by se naopak měli zklidnit. Úklid je dobrý, protože když máte kolem sebe ukllizeno, pomáhá to i utřídění mysli podle hesla jak vně, tak vevnitř. Stejně tak se o Adventu má myslet na naše blízké, ale i ty cizí chudé a nešťastné, odjakživa se v tuto dobu pomáhalo druhým, ať už finančně nebo třeba svou blízkostí a objetím. Z toho pramení zvyk nakupovat vánoční dárky, abychom udělali našim milovaným radost a ukázali jim, že na ně myslíme, ale není proč se někam honit a dělat si stresy, protože vánoční pohoda a blízkost milovaných je v tuto dobu cennější než uklizený dům, honosná výzdoba a drahé hmotné dary. I když samozřejmě koho by neudělala šťastným rozsvícená vánoční světýlka, a o tom to je, o radosti.