Astrodom

Mikuláš pocházel z rodiny bohatého kupce s rybami, proto se stal patronem rybářů a námořníků. Staral se i o mosty a chránil proti povodni, dokud ho, po svém shození do Vltavy, v Čechách nenahradil Jan Nepomucký. Mikuláš se brzy stal biskupem a byl oblíbený už za svého života pro svou velkou štědrost. Po smrti svých rodičů rozdal všechen svůj majetek chudým, jak by to měl správně podle Bible biskup učinit. Ale zvyk mikulášské nadílky pochází z jiné legendy. Zchudlý otec tří dcer neměl na jejich věno, nemohl je tedy vdát. Poslal je do bordelu, aby si na věno vydělaly svým tělem. Mikuláš každé vhodil oknem do světničky v hampejzu měšec se zlaťáky, podle původní legendy zlatou kouli nebo zlaté jablko. Od té doby bývá Mikuláš zobrazován, jak stojí u tří zlatých koulí nebo je drží v rukou. Dívky už nemusely být nadále lehkými děvami a mohly se vdát. Proto je svatý Mikuláš patronem prostitutek. Dnes je nadílka však hlavně pro děti, to nejspíš pochází z legendy, kdy Mikuláš oživil tři mrtvé děti, které hospodský naložil do sudu a osolil na maso. Mikuláš neboli Nicolas, Niclaus, zkráceně Claus chodí v bílém či bíločerveném kněžském rouchu s biskupskou mitrou na hlavě a dlouhým, bílým plnovousem. Stal se, spolu se severským šamanem pojídajícím červené muchomůrky, předobrazem amerického Santa Clause, takže opět jsou Američané ovlivnění Evropou a ne my jimi. V předvečer svátku svatého Mikuláše, 5. prosince přichází z nebe na zem moudrý biskup v doprovodu anděla a čerta, dobra a zla a obchází stavení. Mikuláš, který byl za svého života váženým a spravedlivým soudcem a prý uchránil mnoho nespravedlivě odsouzených před popravou, znovu soudí, jestli bylo dítě celý rok hodné nebo ne. Samozřejmě se nejdříve zeptá rodičů i samotného dítěte, pak ho vyzkouší, jestli umí nějakou pěknou básničku, dříve modlitbičku. A potom rozhodne, zda si děcko zaslouží od anděla pamlsky a dobrůtky nebo postrašit čertem, ty nejzlobivější děti čert strčí do pytle. I pekelník je nakonec obdaruje, uhlím nebo bramborou. Pokud v kraji zrovna Mikulášský průvod nechodil nebo si je rodiče nemohli dovolit zaplatit, nechal Mikuláš svou nadílku za oknem. Mikuláš sice chodil pěšky ale existuje Santovi podobná povídačka, že Mikuláš na své cestě rozsypal sáně nebo nůši plnou sladkostí a kdo to najde, bude mít plno dobrot. Mnoho dětských neposedů běželo do tmy najít dobroty, ale samozřejmě nenašli nic a museli si počkat, až jestli je Mikuláš navštíví. Původně byla postava svatého Mikuláše i genderově vyvážena, protože někde chodila i Mikuláška, Mikulášova matička. Byla však mnohem přísnější, šlehala metlou na okno a sladkosti dávala málokdy. Byla tak neoblíbená, že nakonec úplně zanikla. V Rakousku a Německu Mikuláše doprovází mnohem strašidelnější druhové, Krampus a Perchta. Podoba Krampusů je děsivá i pro dospělé, jsou to ohromní hororoví čerti s obřími rohy, většinou přídodními pocházejícími z opravdových zvířat, masky jsou tak věrné, že Krampus vypadá skutečný. Pořádají se také průvody mnoha Krampusů a ten nejděsivější s nejvěrněji propracovanou maskou vyhrává. Krampus děti neodnášel do pekla, ale rovnou je pojídal, nebyl to totiž čert z pekla, ale spíše děsivé stvoření z lesa, být Krampusem bylo prokletí podobné vlkodlačímu, Krampus byl prý člověk, který se před Vánoci změnil v děsivou zlou bytost a na zimní slunovrat se proměnil zpět na člověka, ale vůbec si neamatoval, kolik dětí pozřel. Název Krampus prý může znamenat něco neživého, nelidského, a nebo z italštiny odkazuje k dlouhým drápům. Ani Perchta nebyla krásný zlatovlasý anděl s křídly, je to dobrý duch, dříve lesní a horský, jako Krampus, ale později splynul s Bílou paní. Původně byla šlechtična, která byla tragicky zabražděna, nejčastěji zazděna svým manželem. Tato krutá smrt jí nedovolila se s tímto osudem vyrovnat a tak dodnes její duch obchází hrad, který je stále jejím domovem a kde našla tak krutý osud. Perchta však nebyla zlá, nechce lidem ubližovat, je velmi nešťastná, tak jako za živa, i po smrti a dá se jí pomoci a vysvobodit ji. V průvodu s Mikulášem má děsivý vzhled, jaký měly dříve české Barborky, které chodily na svátek svaté Brabory místo Mikuláše, Perchta je oblečená od hlavy až k patě v bíllém a vlasy má zčesané přes obličej. Na děti je však hodná a obdarovává je sladkostmi, pohladí po vlasech, ale také umí dát přes zadek neposluchům. Přináší však požehnání zemi a dobrým lidem. Krampus i Perchta mají hluboké kořeny v pohanské mytologii, samozřejmě nechodili s Mikulášem, spíš komunikovali s pohanským šamanem. Perchty svým děsivým vzhledem konkurovaly Moraně, zimě, chtěly ji zastrašit, aby utekla pryč, svými meltičkami ji chtějí vyhnat, aby na zimní slunovrat se mohlo vrátit slunce a pomaličku se začalo navracet světlo a s ním i jaro.