Články

Nemrtví - Monica Star

Upír je v současné době jedna z nejoblíbenějších literárních, filmových a fantasy postav. Skoro každý by si přál být tajemným upírem či svůdnou upírkou. Nikdo už neví, že původní upír podle dobových představ byla bytost neskutečně odporná, byl to zemřelý, který vypadal a zapáchal jak mrtvola a v noci vycházel z hrobu parazitovat na své rodině a lidech, které zaživa miloval, aby si zachoval alespoň poloviční existenci. Ať už přicházel v podobě přízraku nebo se vyhrabal z rakve i se svým tlejícím tělem (záleží na lokaci legendy), vždy přinášel nemoc či smrt nejslabšímu členu domácnosti popřípadě tomu, koho si oblíbil už zaživa. Často si tak třeba zesnulý manžel přišel pro svou ještě živou ženu. Když se takto zemřelý začal zjevovat, až to bylo podezřelé, nechal kněz otevřít hrob, ale v rakvi nikdy nespatřili středověkého sexy upíra, nýbrž něco hnusného. Mějte na paměti, že takto docházelo k záměně běžných projevů rozkladu mrtvoly s údajně nemrtvým (ale také neživým) tělem. V době křesťanství neznali stadia rozkladu, povolání, co se ochomýtala kolem mrtvol, jako kat nebo hrobník, byla prokletá a přisuzovala se jim zázračná moc, leč většinou negativní. Lidé se jich báli, i když k nim někdy chodili jako k léčitelům. Po zvednutí víka rakve obvykle čekali naplnění pohřební říkanky „prach jsi a v prach se obrátíš,“ jenže mrtvola byla často ještě celá, i když hodně seschlá a vypadala spíše jako ontogenetické pokračování života po smrti. Odtud také pochází pověra, že vlasy, nehty a vousy rostou ještě nějakou dobu po smrti. Je celkem logické, že po smrti nic růst nemůže, takže pokud se vlasy, vousy, zuby nebo nehty zdály delší, tak to přisuzovali projevům vampirismu a když později zjistili, že jsou to skutečné mrtvoly, tak dospěli k přesvědčení, že vlasy a vousy mohou růst i po smrti, ale je to stejná hloupost, jako cokoliv, co se týká nemrtvých vampírů. Jak tělo seschne, vlasy, nehty i vousy se více odhalí a proto i opticky prodlouží. Stejně tak zuby - pro středověké lidi to byl šok, že se mrtvolám zvětšily zuby, zejména horní, protože většina lidí při úsměvu odhaluje horní zuby a je to bráno jako projev krásy. Když někdo při zubení se odhaluje více spodní zuby, je to většinou bráno jako kosmetická chyba. Z toho zřejmě vznikla pověst o vyvinutých špičácích a o dlouhých vlasech a nehtech jako drápy – což jsou hlavní atributy, podle kterých poznáme upíra. Nebo také bezďáka. Často se při rozkladu stává, že se mrtvola nafoukne plyny a z tělesných otvorů jí jakoby začne prýštit krev, což vypadá, jako kdyby se mrtvý nasytil krví, až z toho ztloustnul. Vampír či upír ve středověké podobě odpovídal spíše dnešní představě zombíka, akorát nejedl mozky, ale pil krev. K pověstem o vampirismu proti své vůli také pomáhali zaživa pohřbení, kteří pomalu umírali a šílení strachy mohli vysílat myšlenky ke svým nejbližším, kteří mohli mít pocit, zvláště v noci, že je dotyčný přišel navštívit a že ho vidí. Podobné události ale patří spíše do kategorie psychoidních jevů, které jsou dodnes neprozkoumané a mají své obhájce, ale i zatvrzelé odpůrce. Pokud se ale něco podobného stalo a po exhumaci našli mrtvolu v jiné poloze, než v jaké byla pohřbena a ve víku rakve byly hluboké škrábance a zaryté vylámané nehty, bylo to bráno jako důkaz, že šlo o nemrtvého, který se snažil dostat z hrobu a když se mu to nepodařilo, tak bez lidské krve zemřel. Nebo se stalo, že za pár dní po pohřbu vyhrabali ze země zdemolovanou rakev s ještě živým, šíleným, zmítajícím se ubožákem, kterého pro jistotu probodli kůlem nebo svázali drátem a znovu pohřbili. Z takových a podobných exhumací se dochovalo mnoho zápisků, ale těžko dnes soudit, nakolik odpovídaly pravdě a nakolik na nich zapracovala lidská fantazie. V protokolech o otevírání hrobů se můžeme mnohokrát dočíst o nálezu nemrtvého, který koulel očima a z úst mu prýštila krev. Po probodnutí kůlem, vytřeštil oči a řekl: „Velmi jste mi uškodili.“ A pak skutečně zemřel.
Jakékoliv spojení se smrtí lidi tehdy neuvěřitelně děsilo. Možná to bylo i proto, že lidé měli ke smrti blíže než dnes, chovali mnoho domácích zvířat, které zabíjeli pro maso, nekupovali si ho v supermarketu a také více umírali doma, v kruhu své rodiny a ne za zdmi fakultních nemocnic, postavených kvůli udržení zdraví. Představy nemrtvých upírů tento strach ještě podporovaly.
Světově známé jsou knihy, popisující protiupírské praktiky, od používání česneku, až po návody, jak správně mrtvého pohřbít, aby už nevstával z hrobu. Víka rakví se zatěžkávaly kameny, mrtví se svazovali, popřípadě byli probodáváni nebo dekapitováni. Pověsti o upírech se často prolínají s duchařskými legendami a je také mnoho zápisů v místních kronikách, podle kterých si mrtvý přišel pro někoho z rodiny. Zemřelý otec například přišel zničehonic na večeři, beze slova se posadil za stůl a na koho se upřeně chvíli díval, ten po nějaké době zemřel.
Jak se tedy ze všech těchto strašlivých představ o zapáchajících a nechutných upírech staly sny o krásných tajemných a nesmrtelných bytostech?
Dříve byl sex velké tabu a zvláště ženy mohly spát pouze se svým manželem, masturbace byla hřích a sexuální frustrace byla naprosto běžnou záležitostí, skoro jako dnes, takže mohla v noci vyvolávat erotické sny a připustíme-li existenci psychoidních jevů, mohla pomocí myšlenek „zhmotnit“ přízrak, se kterým se dalo i souložit. Nejenom se zmuchlanou peřinou. Častěji se to stávalo ženám, protože jejich vzrušení, neřku-li přímo orgasmus, byly věci úplně zapovězené, kdežto mužské libido mělo přece jenom více příležitostí se tak nějak, jakž takž uspokojit. Sexuálním mužským přízrakům se říkalo inkubové (neplést s migranty) a v ženské podobě se vyskytovaly sukuby, které nejčastěji navštěvovaly mnichy odsouzené k celibátu. Člověka tito démoni uspokojili lépe, než jakýkoliv hmotný protějšek, ale každý se po radovánkách s démonem cítil zesláblý a malátný, jako kdyby celou noc cvičil tantru a navíc byl upřímně vyděšený, protože uvolnění sexuálního napětí považoval za hřích proti pánubohu. Ženy popisovaly mužský přízrak s obrovským penisem, velkým třeba i dva metry a občas pokrytým šupinami. Přízrak měl studené sperma a často byl v podobě nějakého zvířete nebo oblaku a jen občas na sebe vzal lidskou podobu. Někdy v něm poznaly i někoho ze svých sousedů a pak bylo těžko říct, jestli ony samy toužily po sousedovi a netroufaly si to přiznat nebo naopak on tolik toužil po nich. Dnes už se z toho taková věda nedělá, i když je pravda, že sousedské vztahy tím často utrží nezhojitelné jizvy.
V současné době už je cest jak se uspokojit mnoho, takže k nevědomému zhmotňování inkubů a sukub dochází daleko méně. Mnohem častěji na sebe sukuby berou virtuální podobu oblíbených pornohereček. Ale i tak se někdy stává, že hlavně ženy, tolik touží po určitém muži a tolik na něj sexuálně myslí, až mu tu představu skutečně vyšlou. Potom mluvíme o sexuální magii na téma, jak si přitáhnout muže - při rituální masturbaci na něj pravidelně myslíme, až vytvoříme svoji vlastní sexuální představu, svoji sukubu, kterou na něho v noci pošleme. Opravdu to funguje a někdy to žena udělá i nezáměrně. Čili přesně tak, jako to nevědomě mohl udělat v temném středověku statkář odvedle, když sexuálně myslel na manželku svého souseda. Velmi pravděpodobná je ale i možnost, že se mu ta žena chtěla pomstít a poškodit ho, když už ho nemohla mít a upírskou legendu si o něm vymyslela.
Synchronicitně měla včera babička puštěnou televizi, kde byl pořad o tom, jak žena obvinila souseda z toho, že je vampír a chodí po vesnici a vyhlíží si oběti. Udělala to proto, že se mu chtěla pomstít. Ale zpět k upírské legendě. Jeho útok byl takový, že ženy náhle cítily tíhu a nemohly se ani pohnout, ani křičet, jen ležely a nechaly se tvrdě souložit, aniž by vedle spící manžel na cokoli přišel.
Později se tento sexuální arivismus spojil s vysáváním krve. Upír přestal být tlející mrtvola, parazitující na živých, ale spíše vysával sexuální energii a ačkoli byl stále děsivý, začal být erotický. Symbolicky je krev životní síla a sexualita to samé a lidé si to takto začali podvědomě spojovat. Kolikrát v noci, přísně věřící mnich, který si nemohl dělat dobře kvůli své víře, začal blouznit představami o krásné hříšné sukubě či upírce, která by ho k tomu donutila a on by byl vlastně jen oběť v moci ďábla. Někdy potom už ani nevěděl, za co se vlastně modlí.
Pro křesťany, kteří uznávají slunečního boha, muže, zatímco opakem boha byla temnota a žena, byla sukuba projevem ďábla. Jménem křesťanství byli tvorové noci vražděni, protože jen den byla správná volba. Tak třeba došlo téměř k vyhubení vlků. Když  lidé přestali být v těsném kontaktu s přírodou,  začal mít upír nadpřirozené schopnosti. Měl sílu dvaceti chlapů, dokázal procházet zdí a měnit se ve tvory noci, v netopýry a vlky. Byl přízrakem, leč jeho sexuální síla a výdrž byla nadprůměrná. Největší zlom v pojetí upíra učinil spisovatel Bram Stoker svou knihou Dracula. Dal upírovi šlechtický titul a tajemný hrad a také ho spojil s romantickou láskou. Ukázal, že i upír dokáže vášnivě milovat. V tomto románu má Dracula podobu starého muže, ale jak čas plynul, začala jeho postava mládnout, stal se z něj muž v nejlepších letech, přece jen to měl být zaživa válečník. A nakonec, v současné době, je upír velmi atraktivní mladík. Prostě takový, jako zaživa, jen trochu aristokratické bílé pleti a už ani ty dlouhé černé vlasy nejsou podmínkou, jako třeba blonďatý Eric Northman v seriálu True Blood. Archetypálně si upíra představujeme jako nápadně krásného muže bledé pleti s černými dlouhými vlasy, upírka bývá nejčastěji blonďatá, ale i zrzavá, protože tyto vlasy jsou sexuálně velmi nápadné. Později si lidé začali představovat upírku i s havraními vlasy, hlavně co nejnápadnějšími a nejlákavějšími. Černé vlasy má upírka v gotickém pojetí. To je celý jak hudební, tak životní styl, kdy takzvaní gotici nebo metaláci se snaží podobat upírům, milují gotické stavby, chodí v černé kůži a své dlouhé vlasy si barví na černo, na pleť používají bílý pudr a na rtěnku a drápky zvolí krvavě rudou. A proč vlastně ona fascinace upíry? Největším důvodem je zřejmě nesmrtelnost, věčné mládí a nepodléhání stárnutí. Upír je navždy takový, jaký odešel ze světa živých, čas na něj nemá vliv a tak sexy upírce odpustíme i velmi pokročilý věk, třeba i několik set let, protože fyzicky je to stále devatenáctiletá dívka, která zemřela třeba ve 13. století. Podobný jev můžeme vypozorovat i u Sněhurky, která zůstala se svým mládím zakonzervovaná ve skleněné rakvi, takže i kdyby se potom vdávala za spanilého prince třeba v devadesáti, rozhodně by mu svým zjevem nedělala ostudu a v posteli ho mohla svým přestárlým tělíčkem potěšit stejně jako kterákoliv teenka.
Symbolicky je tedy upír ztělesnění sexuální čili životní síly transformované tak, abychom se stále regenerovali. Upír je vlastně extáze, užívá si sex bez následků, protože, až na některé novodobé seriály, nemůže dostat žádnou nemoc, ani mít dítě či malého upíra. Což je vlastně zajímavé, protože je to tvor, který myslí pouze na sebe. A to, že se přiživuje na druhých? Kdo z nás to nedělá? Nemělo by se nám to líbit, ale realita ukazuje, že ty úspěšné, co se přiživují na ostatních ještě glorifikujeme a obdivujeme je, jak se jim to povedlo. Chceme být jako oni a transformovat se v nesmrtelného, krásného upíra.