Pozor! Za dveřmi jsou Jezinky!
Jezinka je postava ze slovanské mytologie, vyskytuje se v mnoha pohádkách a baladách, ale znají ji i anglosaské národy jako wicked woman, zlou ženu. Nejznámější je pohádka O Smolíčkovi pacholíčkovi, který navzdory varování svého opatrovníka jelena otevřel dveře zlým Jezinkám, které usilovně prosily, že je jim venku zima, ať alespoň maličko pootevře bezpečnostní dveře, jen dva prstíčky dovnitř strčíme, maličko se ohřejeme a hned zase půjdeme. Všichni víme, jak to dopadlo.
Ale jak vlastně vypadají a kdo vlastně jsou obávané Jezinky? Všechny pohádky a báje se shodují, že jsou to velice zlé bytosti. Unáší děti, které zabloudí v lese, stejně jako divoženky, které ale ty děti vychovají. Jezinky je snědí. Tím jsou více podobné Ježibabě, Jedubabě, která děti ztracené v lese také pojídá a nejdříve si je vykrmí.
Na rozdíl od Ježibaby či baby Jagy však žijí ne v chaloupce, ale v jeskyni, to zase mají podobné s Jeskyňkou. V pohádce o Smolíčkovi jsou popisované jako velice zanedbané babizny s dlouhými drápy, nemyté, smradlavé, oblečené do roztrhaných hadrů. Lidé si je také představují jako napůl ženy a napůl zvířata, pokryté srstí, s drápy a velkými zuby, ale nejpřesněji Jezinku popíšeme jako napůl divoženku, divou lesní ženu a napůl ježibabu. Někdy nemusí být ani tak staré, mohou být jako divoženky, mladé, ale divého až šíleného vzhledu třeba jako Viktorka u splavu. Děti také nemusí unášet jen na jídlo, ale svými dlouhými drápy jim vylupují oči.
Strašily se děti, aby neběhaly hluboko do lesa a neotvíraly cizím lidem, pokud jsou samy doma a bydlí v chaloupce na kraji lesa či na okraji vesnice, což dříve bylo častější než dnes. Ale také to byla výstraha pro muže, protože Jezinka se zaměřuje i na muže, kteří usnou na louce v lese a neváhá jim vyloupnout oči z důlků.
V baladách je vždycky varování, aby muž nechodil hluboko do lesa, že na něj může vyskočit Jezinka a on pak nebude vědět, kam dal oči. V některých lidových vyprávěních jsou Jezinky mladé a krásné, černovlasé, černooké, rozcuchané, hubené a ve špinavém roztrhaném oblečení, téměř totožné s divoženkami, jen o poznání zlejší.
Pokud chceme vyložit archetyp jezinek, je důležitá především jejich povaha a to hlavně ono loudění: Jen dva prstíčky si ohřejeme a hned zase půjdeme. Jezinka je archetyp manipulátorky, která myslí jen na sebe a snaží se z muže vyloudit různé výhody, peníze, pomoc, jeho přítomnost, aby se zřekl kamarádů a aby dělal to, co Jezinka chce. Proto se v bájích a pohádkách zaměřují na mužské pohlaví, protože Jezinka jen slibuje, ale ve skutečnosti nic nedá, dokonce i v bájích, kde Jezinky unášejí děti, se výhradně jedná o chlapce. Smolíček nejspíše symbolizuje muže, který naletěl Jezince a tak je stále ještě malým, nezkušeným klukem.
Muž, který takovou Jezinku skutečně prohlédnul, tak od ní odskočil jako uštknutý hadem a nikdy už s takovou ženou nechtěl mít nic společného. To může být ta rozdílná podoba Jezinek. Nejdříve sladce loudí, staví se jako krásná, křehká dívka v nesnázích, která potřebuje pomoc, ale ve skutečnosti jen číhá na možnost zatnout své ošklivé drápy do mužského masa a vytrhnout si kus pro sebe. V tu chvíli se změní v ohavnou smardlavou babici.
Jezinky záměrně vzbuzují lítost, brečí, expresivně zdůrazňují své utrpení a neváhají jasně pojmenovat, co přesně potřebují a proč, slibují za to lásku, ale ve skutečnosti cítí pouze lásku k sobě a jakmile někdo jejich nátlaku podlehne, zruinují ho, jako černá vdova. Omotají svou oběť pavučinami a sají z něho životní sílu, dokud nebožák dýchá.
Na začátku mají velké charisma a muži se je snaží dobývat, protože si neváhají říct svou cenu a tak to skoro vypadá, že stojí za víc než skromná holka. Neváhají použít silné argumenty a později i manipulační fráze typu: Vždyť jsi mi to slíbil, já jsem s tím počítala, teď nevím, co mám dělat? Nikdo mi nepomůže, jsem na tom hrozně špatně. Kdybys mě skutečně miloval, tak bys to pro mě udělal. Neváhají nátlak i zvýšit: Když to neuděláš, tak to nepřežiju. Muž zaslepený jejich nátlakem má vlastně symbolicky vydloubnuté oči. A když prohlédne, může být už pozdě. Jezinka často hraje na sexuální přitažlivost a mužskou potřebu chránit, dokáže na chlapovi vydyndat neskutečné věci, například aby jí koupil kabelku za sto tisíc a je jí jedno, že muž potřebuje platit nájem nebo živit dítě z předchozího vztahu, ona je větší chudinka než dítě, protože tu kabelku prostě potřebuje.
A když na ni pak přepíše svůj byt, aby se mohla konečně uvolnit a byla šťastná nebo aby se přestala vztekat, nadávat, lkát a lhát, skončí často na tři doby na ulici jako bezďák, zatímco jezinka po proměně v ohyzdnou babici si k sobě nastěhuje nějakého zfetovaného čarodějníka, který na to celou tu dobu někde v ústraní čekal. A nebožáka, kterého dlouhoprstá Jezinka připravila o všechno, už nezachrání ani jelen se zlatými parohy. To spíš on sám bude zírat jak jelen, jak dopadl.
P.S. Mužský archetyp psychopatického loudila je vlk z pohádky o třech kůzlátkách. Ale o tom zase někdy příště.
