Cecílie, panenská zpěvačka - Monica Star
Zlatovlasá dívka v bělostných šatech pro nevěsty, které se zdály až příliš skromné pro její hrdé držení těla a důstojné pohyby. Seděla na posteli pokryté plátky bílých květů, převážně růží a lilií symbolizujících její panenství. Čekala na ženicha bez uzardění, bez rozechvění. S důvěrou vzhlédla ke stropu nad své neposkvrněné lože, kde se u stropu vznášela zlatá bytost na bílých křídlech, držíc stejné bílé květy. Dívka se sebejistě usmála.
Cecílie pocházela ze starého váženého římského rodu Ceciliů (možná nám to zní vtipně – Cecilie z rodu Ceciliů, ale vzpomeňte si, že Julius César patřil ke starobylého rodu Juliů), jenže už v mládí se stala křesťankou. Byla zhruba o sto let starší než svatý Martin, o kterém jsem psala v předchozím článku a v její době bylo ještě křesťanství trestné a pronásledované jak smrtelný hřích (v Martinově době se karta pomalu obracela a křesťané rozšiřovali svá území). Cecilie toužila stát se nevěstou Kristovou, což ale nekorespondovalo s jejím společenským postavením. Vyřešila to mazaně, aby nepřišla do konfliktu, na holé tělo oblékla skromnou režnou košili a až přes ni přehodila hedvábné honosné šaty římské šlechtičny. Takto byla v klidu sama se sebou i s okolím, jenže nic netušící rodiče brzo chtěli krásnou dcerku provdat a vybrali si mladého pohana Valeriana. Cecílie se kupodivu nebránila, chlapec se jí líbil a měl pověst hodného a ctnostného kluka. Cecilce vadila jen jedna věc, přála si zachovat své panenství pro Ježíše Krista, což by samozřejmě po svatbě bylo těžké. Ona však věřila, že její bůh ji zachrání a není problém, proč by se manželství nemohlo slučovat s jejím panenstvím. Tak úpěnlivě se modlila k andělům, aby jí v tomto pomohli a ona, jako správná nerozhodná žena mohla mít obojí – manžela i panenství, až jí nebe poslalo jejího osobního anděla, který měl chránit pouze její panenství. Andělíček strážníček pro panenskou blánu. Cecílie šla na svatební lože s odvahou a pevnou vírou. Když k ní přistoupil Valerianus a vztáhl k ní své svalnaté paže, řekla mu věcně: „Mé panenství chrání anděl a tak nesmí být porušeno.“ Lačný mladík byl samozřejmě zklamaný a své ženě nechtěl věřit. Cecilka se ale bránila: „Také ho uvidíš, pokud se necháš pokřtít.“ Valerianus uposlechl, aby zjistil, jestli se může se svou manželkou milovat. Jenže bohudík, možná v případě roztouženého Valeriana v tu chvíli bohužel, zářivého anděla, který se vznášel vedle sličné Cecilky, uzřel a ten k němu promluvil, ukazuje bílé růže a lilie: „Toto jsou květy Ráje, které neuvadnou, pouze budete-li ctnostně žít.“ Valerianus uvěřil a slíbil, že čistotu své ženy nikdy neporuší a sám bude také ctnostným. Společné manželské pojítko našli ve víře, pomáhal jim kněz Urban, a společně vyjevili boží pravdu i Valerianově bratru Tiberiovi, který se brzy také nechal pokřtít. Něco málo přes deset let žili jako krásná, čistá rodina a mohli by i nadále, kdyby to nebylo za dob velmi raného křesťanství v Římě, kdy jeho stoupenci končili v arénách mezi divokými šelmami nebo ještě hůře. Tak brzy i Valerianus a Tiberius našli svou smrt, ale prokázali jim čest jako římským šlechticům, dopřáli jim šlechetnou smrt stětím mečem. Brzy si došli i pro krásnou, nyní třicetiletou Cecilku, jenže její slova byla tak moudrá a vemlouvavá a její krása sladká, že přesvědčila i velitele biřiců, který ji nejen nechal být, ale sám se také nechal ihned pokřtít. Brzy ho však za to také nechali zabít a Cecilka už svému krutému osudu neunikla. Dokonce trpěla ze všech nejvíc, protože ji jako ženu nejprve nechtěli setnout, ale rozkázali ji uvařit ve vroucí vodě. Nešlo to a Cecílie vroucí lázeň přežila, což bylo křesťany považováno za zázrak, ale nejspíš měla veliké bolesti, na které už se obecenstvo nechtělo dívat a tak jí rozkázali také setnout mečem. Jenže i tady měla krutou smůlu, protože kat musel tít dokonce třikrát do jejího hrdla, jenže buď byla Cecílie statná, silná žena a nebo kat byl velmi nešikovný, či špatná konstelace hvězd, ačkoli si mysleli, že už je snad napotřetí mrtvá, ona ještě žila, a za strašných muk a bolestí umírala ještě tři dny. Splnila tím dvě základní podmínky svatořečení, zemřela mučednickou smrtí pro svou víru a dokázala zázrak – nemohla dlouho zemřít a přežívala své mučení, což považovali za boží ochranu, ale pro ni to byla spíše krutá náhoda. Stala se svatou a patronkou slepců, patrně proto, že Cecílie v latině znamení slepá, ačkoli ona slepá nebyla, ani jí v rámci mučení neútočili na oči. Byla jedině slepá ve své víře. Dále je patronkou hudebníků, zpěváků, pěveckých spolků, skladatelů a všech, kdo hudební nástroje jakkoliv provozují a vyrábějí. Zaživa milovala hudbu a zpěv a sama krásně hrála na varhany a housle, ale ne k obveselení svému či ostatních, ale ke chvále Pána Boha. Prý v den své svatby při svatebním pochodu ona v srdci zpívala jen pro oslavu a radost Boha. Jejím atributem jsou housle, varhany a růže, ale bývá často zobrazována, jak hraje na loutnu či harfu a s růží, často mívá věnec z růží nebo lilií a samozřejmě palmovou ratolest, ale ta je všeobecně symbolem mučedníků, mnoho křesťanských světců vidíme na obrazech po jejich umučení, jak jim anděl nese z ráje palmovou ratolest
Jméno Cecílie se v dávných dobách těšilo velké oblibě, což dnes už ale neplatí. Jeho nositelka by mohla mít poměrně výjimečný život, ale výjimečnost, jak ukazuje život svaté Cecílie sebou nese i svá rizika. Třikrát jí těžký meč udeřil do hrdla, samozřejmě ze zadu do páteře, my známe z filmů, jak meč udělá rovný řez a během sekundy odpadne hlava od těla, ale doopravdy je to velmi těžké a skoro neproveditelné, kat musí mít velkou sílu a zručnost, což zde zřejmě neměl, ale podle tajných mysterií je Cecílie patronka také hrdla, krční čakry a hlasu. Hrdlo souvisí se zpěvem a samo jméno Cecilia je takové zpěvné. Ale také se řečí, manipulací, ale slovo je také čin a může tvořit. Lidé, kteří mají uvolněnou krční čakru bývají nejšarmantnější a nejpřesvědčivější s velikým charismatem, jako Cecilka dokázala, když obrátila mnoho pohanů na svatou víru a to bez použití svých ženských zbraní, pouze řečí, mluvením. Krční čakra je také čakra času, pokud je úplně otevřená a v pořádku, člověk může být nesmrtelný a existuje legenda, že při exhumaci byla Cecílie nalezená neporušená bez známek rozkladu. Stětí mečem byla poprava šlechticů, ale zároveň podle jiných kultů pokud byla oddělená hlava od těla, byl zamezen vstup člověka na druhou stranu a tak se jeho duch toulal navždy mezi živými, proto je známo mnoho duchů bezhlavých rytířů, dokonce bezhlavých kobyl a pokud někdo měl tu odvahu a přiložil hlavu k tělu, duch se stal celým a došel k věčnému spasení. Chce to hodně odvahy a pokud duch neměl náladu, mohl nebožáka skutečně připravit o život, a proto plno bezhlavých duchů bloudí po světě dodnes. Pokud se nebojíte, můžete zkusit jim hlavu nasadit na tělo a když to klapne, odvděčí se vám za svou spásu velkým pokladem, svým majetkem, který zaživa měli nebo tajemným zlatem ukrytým někde ve staré zřícenině hradu nebo v hluboké jeskyni. Pokud jste chtěli zabít nemrtvého upíra, jedna spolehlivá metoda bylo useknout mu v hrobu hlavu od těla. Opět se ukazuje krční čakra ve spojení s posmrtným životem.
Dříve se na svatou Cecílii pořádala pěvecká vystoupení, soutěže pěveckých spolků, zpívalo se v kostele a také se konaly taneční zábavy v hospodách a restauracích, tzv. cecilské zábavy nebo cecilky. Čili tento den nejlépe uctíme, půjdeme-li si zatancovat do klubu nebo na disco, popřípadě uděláme party doma, nejlépe karaoke party. Tento den je vhodný ke cvičení, návštěvy fitness, hodiny jógy, také je čas začít s orientálním či jiným tancem, popřípadě si splňte sen a kupte si soustavu bubnů nebo vytáhněte ze skříně zaprášenou kytaru. Také dnes myslete na koledy a vánoční písněte a určitě se nějaké naučte, ať máte o Vánocích co zpívat, anebo si kupte CD. Pokud se chcete dnes věnovat magii a mystice, ideální den pro zpěv manter a intonování božích jmen. Protože den svaté Cecilíe je den radovánek, ale radovánek spojených s duchovním a rituálním principem. Pranostika spojená s tímto dnem se jak jinak váže ke sněhu: Svatá Cecílie sněhem pole kryje. Tak uvidíme, ale letošní první sníh přišel akorát na svatou Alžbětu (Svatá Alžběta se sněhem přilétá.)
