Přišla Morana - Monica Star
Staroslovanská bohyně, jejíž jméno zní také Morena, Mořena, Mara, Mora nebo Marzana, (podle kraje) a pochází ze staroslovanského slova mořit, umořit, které znamenalo zemřít. Dnes ji lidé znají z pohádek jako Smrtku s kosou.
Kdo ale vlastně je Morana? Děsivá i milovaná, obávaná i uctívaná, krutá i milosrdná. Vždy měli lidé strach ze smrti, ale staří Slované dobře věděli, že aby přišel život, musí nastat smrt a po té znovuzrození. I buňky v lidském těle neustále umírají a znovu se obnovují a kdybychom tento minikoloběh života a smrti beze změn udrželi, mohli bychom dosáhnout nesmrtelnosti. Morana je bohyně smrti, odvádí duše do věčného života, do podsvětí, kde vládne na stínovém trůnu, může zastavit čas, smilovat se nad smrtelníkem, ale též ho potrestat. Je zároveň paní zimy, protože zima uspí přírodu, aby ji chránila před smrtelným mrazem a aby načerpala sílu a na jaře se mohla opět silnější vzbudit. Slované věděli, že zima a její chlad i mráz jsou pro přírodu stejně důležité jako slunce a teplo jara a léta. Morana je vládkyní spánku, v článku o Dušičkách jsem psala, že spánek je malá smrt, regenerace, při které čerpáme sílu a pokud bychom uctívali pouze bohyni jara a radostně tančili, padli bychom po několika dnech vyčerpáním (jako při tanci svatého Víta), proto je důležité se občas odevzdat do náručí Morany a prosit ji o odpočinek, relax a klidný spánek. Morana je také vládkyní nočních můr, může je do spánku seslat, ale také nás jich zbavit. Dokáže trpícímu člověku seslat milosrdný spánek a truchlícím pomoci v jejich žalu.
Dokáže také léčit, i nemoc přivolat (mor, který téměř vylidnil Evropu, nese své jméno také od Morany). V pozdějších dobách křesťanství, když strach ze smrti zesílil, bývala Morana viděna jako zlá a krutá čarodějnice. Bílé dlouhé vlasy, pleť bledozelená, sinalá, dlouhý nos, černý plášť s kapucí. Ale přitom se všechny pohanské bohyně zrcadlí v jediné křesťanské bohyni, Panně Marii. I jméno Marie nejspíše pochází ze slova Mara, hořká, drsná, ničivá. Takže Panenka Marie je prostě bohyně Morana. Má tři etapy života, ctnostná Panna, Matka a poslední je Panna Marie bolestná, která trpí za svého syna Ježíše na kříži. Stejně tak v těch nejdávnějších dobách Moranu vnímali jako projev a podobu jedné trojjediné bohyně – Pannu, Matku a Babu. Cyklus života a smrti se zrcadlí jak v přírodě, tak v lidském těle. Na jaře je naše bohyně krásná mladá dívka Vesna, veselá, panenská, s dlouhými plavými vlasy a růžovými líčky, jejím symbolem jsou sněženky a oděna je v bílých šatech. Po čase se naše bohyně zjevuje v podobě Živy, bohyně plodnosti, matky s kulatým těhotenským bříškem, její dlouhé vlasy jsou zlaté, v barvě zralého obilí zbarveného medem a oblečené má rudé šaty. Nakonec přichází černovlasá bohyně, které se sice říká stařena, ale v dnešním kultu mládí je to poněkud zavádějící, protože má být také krásná, i když zralá žena. Všechny etapy ukazují, že pokud se žena smíří se svým věkem a umí být důstojná, krásná a sebevědomá, je dokonalá a neodolatelná ve svém ženství. Morana oplývá zralou, moudrou krásou, kterou dnes neumíme příliš ocenit, přesto má velkou sílu, možná největší ze všech etap. Babičky měly vždy důležitou roli v rodině a při výchově mladých dívek. Ukazovaly jim právě důstojnost a sílu ženství. Morana má veliké zkušenosti, z nichž pramení prastará moudrost a může nám dát odpovědi na všechny otázky. Později se Morana zobrazovala jako skutečná stařena, ale zjevit se může i úplně bez tváře nebo jako mladá, krásná, bledá dívka s havraními vlasy a pletí bílou jako sníh, tmavooká, v černých šatech. Její dotek studí a její dech dokáže zmrazit lidské srdce. Může být Sněhurka či zlá královna, nejpravděpodobněji obě najednou, protože, jak jsme si řekli, Morana má dva póly, dobrý i zlý. Dnes si Moranu můžeme představit i jako upírku nebo gotickou čarodějku.
Pravda je, že Morana se může zjevit ve všech těchto podobách, jak to kdo potřebuje a jak ona chce, Smrt může být krásná a svůdná dívka či vlídná babička nebo zlá, temná královna. V tomto je skutečně ze všech tří bohyň nejmocnější a nejmoudřejší. Morana se dříve velmi uctívala, nejčastěji pod širým nebem, na zajímavých kamenech či na místech, kde dnes najdeme kříže a boží muka. Vzývala se celou zimu, ale její svátek byl 15. února. Jako dary jí přinášeli ovoce, slaměnky (dnes můžeme i živé květiny, neboť v květinářství je máme k dispozici celý rok) a panenky ze šustí. Dodnes je trochu známý pouze zvyk vynášení Morany, vyrobila se velká panenka ze slámy, oblékla se a namalovala jako Morana, udělaly se jí i vlasy, šperky a vůbec byla rozpracována do velkých detailů. Po té se připevnila na dlouhou tyč a za radostných zpěvů, tance a sexuálních radovánek se v čele průvodu vynášela z vesnice ven. Bylo to 30. dubna a lidé měli radost, že ponurá zima končí a vítali jaro, Vesnu. Radostný průvod došel k řece a vhodil do ní panenku Morany, aby ji utopil a vláda Vesny mohla začít. Lidé se skutečně báli, že by Morana mohla zvítězit a zůstat navždy. Proto si to takto pojistili. V současnosti 30. dubna už upalujeme čarodějnice, tedy jejich symbolické panenky. Oheň by měl být rozdělán opět na kamenech a na skalách. Je to také loučení se zimou, ale z Morany se stala čarodějnice, to právě když se v pozdějším křesťanství Morana stala Smrtkou s kosou a čarodějnicí současně a také patronkou nočních tvorů - vlků, černých koček, netopýrů, sýčků, nočních můr a také temných tvorů, jako je havran a černý pes. Lidé se jí více báli a bojovali proti ní, než aby ji uctívali.
Ale abychom křesťanství nekřivdili, matkou temných tvorů, hrůz a bohyní kouzel byla už mnohem dříve, protože starořeckou paralelou ke slovanské Moraně je bohyně Hekaté. Ta původně stejně jako Morana byla i radostná bohyně, bohyně cestování, porodů, patronka žen, ženství, Měsíce a kouzel. Až později se stala především patronkou černé magie, mohla seslat prokletí na naše nepřátele, ale i vykonat spravedlivou pomstu, pokud ji bezmocný nebožák, kterému bylo ublíženo, vyvolal hlasitým zoufalým vytím na křižovatce. Křižovatka mezi cestami bylo místo, kde se nám Hekaté mohla zjevit, protože křižovatka symbolizuje změnu směru nebo cesty života. Karta číslo XIII. Velké Arkány symbolizuje největší změnu, která může v životě nastat a kterou může být i Smrt. Zjevovala se s černým psem či černou kočkou a černá zvířata se jí také obětovala při temném rituálu prokletí. V indické mytologii se objevuje jako rozzlobená bohyně Kálí, která tancuje s lebkami svých nepřátel.
