Médeia
Během Lughnasadu se pomaličku blíží nejstrašidelnější sezóna roku (spooky season). Lughnasad je první svátek sklizně, nastávají žně obilí a sklízí se kukuřice, příroda nám pomalu odevzdává své dary a ukládá se ke spánku. Svatá Anna - chladna z rána, sice jsou teploty ke třicítkám a stále si užíváme horkého léta a vitamínu D, z temných koutů lesů se ale už pomalu plíží tajemní duchové. Stejně tak se říká srpen a únor = tepla a zimy úmor. Jedním z duchů je například La Llorona, která straší hlavně lidi hispánského původu, takže se vyskytuje všude v oblastech, které obývají, ve Španělsku, v Mexicu, Latinské Americe. Ale svoje kořeny má v evropských mýtech a legendách. Nejde si nevšimnout její podobnosti s Řeckou Médeiou. Krásná černovlasá kolchidská princezna, nejmocnější řecká čarodějka byla bohy předurčena zamilovat se do vůdce Argonautů Iásona a být mu ve všem po vůli. Erótův šíp se zabodl kolchidské čarodějce do srdce a ona se postavila proti svému vlastnímu otci Aiétovi, králi Kolchidy, který odmítl dát Iásonovi zlaté ovčí rouno, pro které byla celá výprava Argonautů poslána. On si myslel, že Iáson ho podle staré legendy připraví o trůn a rozhodl se mladého hrdinu zahubit. Dal mu spoustu úkolů, aby získal… ne ruku jeho dcery Médeii, jako je tomu v pohádkách, kdy mladík plní nesmysly, aby získal princeznu, ale zlaté ovčí rouno. Médeia však Iásonovi vždy tajně pomohla, učinila ho nesmrtelným, na jeden den nepřemožitelným a on plnil tak nadlidské úkoly, že král začal svoji čarodějnou dceru podezírat. Ona to vytušila, pomohla Iásonovi získat rouno tím, že omámila draka, jenž je střežil a uprchli na jeho lodi pryč, to vše učinila pod příslibem, že ji vezme sebou do Řecka a učiní svou ženou. Kolchidský král Aiétos je však dal pronásledovat Médeiiným nevlastním bratrem a mocným loďstvem a Iáson by si opět bez své nastávající neporadil, ona totiž svého nevlastního bratra vylákala na "tajnou" schůzku, kde však čekal Iáson schovaný v křoví a muže zabil. Za to byli oba prokletí a následovala strastiplná cesta zpět do vlasti, která by snad nikdy neskončila, ale byli posláni ke kouzelnici Kirké, aby je očistila, ta si vyslechla Médeiu a řekla jí, že si prokletí zaslouží ne za to, že pomohla zabít nevlastního bratra, ale za to, že se vzepřela vůli otce. Média utekla s pláčem, neboť chtěla být s Iásonem. Na pomoc přispěchala bohyně Héra, která Iásonovi pomáhala a oni konečně dopluli bezpečně do Řecka. Mezitím je však stále pronásledovalo poselstvo krále Aiéta, který chtěl Médeiu zpět a to Iáson nechtěl dopustit, snad to nebylo jen kvůli jejím silným magickým schopnostem a slibu, který jí dal, ale i kvůli lásce k ní. Aby ji nemohl její otec požadovat zpět, konečně si ji vzal za svoji ženu. Dopluli do řecké Thessálie, kde vládl uchvatitel trůnu Péliás, který se měl své vlády vzdát výměnou za zlaté rouno, což však neučinil. Iáson opět požádal Médeiu o pomoc a ta omladila jeho otce tím, že mu místo krve dala do žil kouzelnou šťávu. Když to viděly Péliovy dcery, chtěly pro svého otce to samé. Média přislíbila pomoc a řekla dcerám, ať otci také otevřou žíly, kouzelnou šťávou je však nenaplnila a uchvatitel zemřel. Jeho syn se však chopil vlády a tak Iáson s Médeou uprchli do Korintu. Král Kreont jim dovolil se zde usadit a měli se dobře, Médeia dala Iásonovi dva krásné chlapce. Vše ale kazila Iásonova touha po kariéře, bůhví, jestli nebyl Kozoroh, když mu nevyšla vláda v jeho rodné zemi, začal si brousit zuby na korintský trůn. Nyní zvolil mírumilovnou cestu, protože Kreontova dcera, princezna Glauké se do švarného prince zamilovala a souhlasila se svatbou, proti nebyl ani sám Kreont. Iáson to oznámil Médeie a naivně si myslel, že pochopí, že to přece dělá pro dobro jejich synů, kteří by měli větší majetek a mohli by vládnout Korintu po něm. Zhrzená Médeia po bolavém, žárlivém výbuchu se se svojí rolí zapuzené ženy, kterou manžel vyměnil za mladší, jakoby smířila. Ke svatbě poslala Glauce nádherné šaty a šperk. Mladičká nevěsta neodolala a šaty si oblékla. Ihned na jejím těle vzplály, její otec se ji snažil zachránit a uhořel spolu s ní. Podle většího množství zdrojů byly šaty napuštěné jedem a nádherný diadém jí sevřel hlavu a ona zemřela, když její otec král ji sevřel truchlící v náručí, jed z roucha zahubil i jeho.
Médeia tušila, že smrt Glauky charismatického Iásona tolik trápit nebude a směle si najde jinou krásnou princeznu a tak se ve svém bolu rozhodla k činu nejtěžšímu, který se nazývá Médeina oběť, protože zabila své milované syny. Nebylo to však tak, jako nyní se stávají podobné otřesné případy, že je žena feťačka, která se nechce o miminko starat, sociálka jí ho nesebere a ona ho přikrývá dekou, když pláče, až z toho pravděpodobně dostane šok a zemře. Nebo mladá žena se svým psychopatickým přítelem týrají nebohého chlapečka brutálním způsobem několik měsíců, až nebožátko zemře. Neobhajuji Médeiu, ale tam šlo právě o tu její bolest a lásku ke svým synům, kterou překonala bolest ze zrady milovaného muže, který ji vyměnil za mladší. Ublíží sobě nepředstavitelně a strašně, jen proto, aby ublížila i zrádnému muži. Médeia je patriarchální společností vnímána negativně, jako žárlivá žena, která zešílela, dostala zkrat, nevyrovnala se se ztrátou muže, ale jsou takoví, kteří vidí Médeiu také jako oběť hry bohů, protože si vzpomeňte, že na počátku příběhu Héra a Athéna, které přály Iásonovi a ochraňovaly Argonauty při jejich pouti za zlatým rounem, přemluvily Eróta a on střelil Médeiu šípem lásky, čili ona jednala tak, jak jí bohové předepsali, volba tedy nebyla její. Také se dá Médeia vnímat jako tajemná, pro muže lákavá, ale trochu děsivá žena zmítaná emocemi, pro které křesťané považovaly ženy za nástroj ďábla. Pro muže jsou ženské emoce iracionální a neuchopitelné. A v neposlední řadě se dá Médeia čistě chápat jako symbol ženy, která byla mladá a krásná a získala muže svých snů, který ovšem po porodu dětí o ni ztratil zájem a vyměnil ji za mladší a krásnější. Také se dá říct, že ji třeba jen využil, možná ji kdysi opravdu miloval a fascinovala ho její tajemnost, která ho ale po té přestala bavit. Tento strach je v ženách zakořeněn odnepaměti, že je muž jen využije, dokud jsou mladé a krásné a po té se poohlédne po mladší. Ta starší by mu měla vychovávat jejich společné děti, zatímco on se bude věnovat plození dalších. A z tohoto úhlu pohledu je Média feministickým hnutím vnímána jako žena, která se vzbouří tomuto údělu, který jí přisoudili muži, raději ublíží i sama sobě, jen aby potrestala muže. Ví, že jemu už na jejím těle ani na ní samotné nesejde, Nemůže ho svádět ani sexuálně manipulovat, protože on už po ní netouží. Nemá ani žádné peníze nebo moc, které by mu mohla nabídnout. Muž nemiluje jen jejich děti, které mu dala. A tragédie je na světě, tento příběh pro ženu šťastně nekončí, ona se tedy postará, aby neskončil dobře ani pro Iásona. A to se jí také povedlo, stal se psancem a zemřel v naprosté opuštěnosti, bez peněz a moci. Jeho sláva bude navždy spojená jen s Médeiou a Argonauty. V neposlední řadě tento příběh má varovat muže, aby ženy nepodceňovali, neodkopli je a s řečmi, že jsou rozsévači, se nevydávali hledat dál, protože nikdy neví, čeho je zhrzená žena skutečně schopná.
