Samhain - Monica Star
Pohanský keltský svátek je obrovská a největší oslava sklizně, ale zároveň hlavní připomínka smrti. Úrodná část roku končí, země dlouho neposkytne nic k jídlu. V dřívějších dobách museli jak lidé, tak jejich domácí zvířata, na kterých byli závislí, přežít pouze díky zásobám. Pohanský bůh odchází do podsvětí, kde bude sedět se svou bohyní na trůnu a vládnout mrtvým. Společně potom zplodí syna, nového boha, který o Imbolcu vyjde z podsvětí ven a jako Slunce bude vládnout živým. Starý Bůh v podsvětí postupně zemře a o dalším Samhainu místo něj přijde vládnout nový bůh a nekonečný koloběh pokračuje.
Samhain je oslavován od západu Slunce 31. října do západu Slunce 1. listopadu a kryje se tedy s americkým Halloweenem a irským Svátkem všech svatých. Podle některých zdrojů mají oba zmíněné svátky svůj původ právě v keltském Samhainu a jelikož Irové kulturně poměrně dost těžili z Keltů, je vysoce pravděpodobné, že Svátek všech svatých je Samhain. Irové, kteří utekli do Ameriky, si tento svátek přivezli sebou a vznikl Halloween. Je paradox, že u nás lidé nechtějí přejímat americké tradice a přitom Amerika jako mladý kontinent nemá žádné prastaré pohanské svátky, vše kdysi postupně přejímala právě z Evropy od kolonistů.
Halloween má americkou pouze dýni, ale i oheň se v Evropě umisťoval do vydlabaného ovoce a zeleniny, nejčastěji do našich dýní a tykví. Amerika je známá obrovskými plantážemi velikých oranžových dýní, které se pro tento účel hodily nejvíce a daly Halloweenu jeho typickou barvu, černo-oranžovou, černá jako noc, smrt, temnota a oranžová jako dýně, podzim, sklizeň. Vydlabaná dýně či jiné ovoce se svíčkou uvnitř je perfektní propojení oslavy sklizně s oslavami smrti a zemřelých.
2. listopadu následují naše Dušičky, křesťanský svátek, kdy vzpomínáme na své zesnulé blízké, navštěvujeme hřbitovy, vyzdobíme hroby věnci ze šišek, mechu, slaměných květin a kaštánků, přineseme podzimní květiny, nejčastěji chryzantémy, které ovšem zmrznou za prvních mrazíků, je to taková oběť našim předkům. Nejdůležitější je ovšem zapalování svíček, celý hřbitov je osvícen tisíci maličkými ohňovými světýlky za dušičky a má v tuto dobu nejsilnější moc. Všimli jste si, že na jaře nejsou hřbitovy moc zajímavé? To proto, že v tuto dobu duše našich předků poklidně spí či dlí ve svém světě, ale na přelomu října a listopadu se svět živých prolne se světem mrtvých.
V Rusku, na Balkáně i v Africe ještě dnes hodně provozují magii předků, napojují se na kořeny svého rodu, vyvolávají jeho sílu, aby jim pomohla splnit jejich přání. Celý rod se spojí, aby pomohl svému potomku zachovat a zvelebit rodinu. Právě v tomto období je k takovéto magii nejvhodnější čas. Křesťané zapalují svíčky za duše svých předků, aby se dostali do Ráje, pokud je to na kříži, božích mukách, v kapličce či doma na okně, bývá to za bloudící duše tady na zemi, aby našly cestu do svého světa či za ty mrtvé, na které si už nemá kdo vzpomenout, aby nebyli smutní nebo za duše, které trpí v Očistci, aby dosáhly Ráje. Z těchto zvyků je cítit panický strach křesťanů ze záhrobí a ze smrti. Pohané dokázali s druhou stranou spolupracovat, i když samozřejmě modlit se za duše je také součást těchto rituálů, my uděláme něco pro naše předky a oni nám na oplátku budou pomáhat. Svíčky v oknech na Samhain lákaly mrtvé předky zpět domů, dokonce se pro ně v tyto dny nechávalo místo u stolu prázdné, prostřelo se jim a dokonce i dalo jídlo na talíř. Je to symbol smíření mrtvých s živými, kteří spolu v poklidu povečeřeli. V tomto období můžeme nejlépe s předky komunikovat. Můžeme jim říct to, co jsme už nestačili nebo se jich zeptat na něco, co věděli jen oni. Je také doba pátrání po své minulosti, nejlepší čas nechat si vypracovat svůj rodokmen.
Jedno malé kouzlo na komunikaci se zemřelými dušemi: Pro laiky a nezkušené a pro ty, kteří toto budou dělat poprvé se nedoporučuje zkoušet komunikovat s Boženou Němcovou nebo s Tutanchámonem, ale čistě jen s vlastní rodinou, nejlépe s tím členem, kterého jste osobně znali a měli jste s ním dobrý vztah a chybí vám. Také se nedoporučuje ducha přímo vyvolávat, protože byste ho nemuseli umět správně odvolat a většina příbuzných vám sice neublíží, ale spolu s nimi nebo místo nich by mohl přijít i někdo jiný. Ideální pro začátek je komunikovat na křižovatce, ležící mezi oběma světy, tedy ve spánku. Spánek je trochu podobný smrti a právě v krajině snů se můžeme potkat s naším milovaným duchem, aniž by to bylo pro nás nebezpečné.
O půlnoci 31. října zapálíme bílou svíčku. Před ní položíme fotku zemřelého a nehořlavou podložku. Na bílý papírek napíšeme jeho jméno a prosbu, aby nás dnes v noci navštívil. Pak papírek složíme do harmoniky, postavíme na nehořlavou podložku a na obou horních stranách zapálíme. Až papírek shoří, půjdeme klidně spát. Pokud se ale budeme bát, je možné, že se nám náš předek ve snu neobjeví.
